Vývoj liberalizace trhu s elektřinou v Německu a v Rakousku - zdroj zkušenosti pro elektroenergetiku ČR (Energetika 9/2002)

Vladimír Procházka

Oba uvedené státy jsou našimi bezprostřední sousedy, jejich firmy mají v naší elektroenergetice nemalé kapitálové části, a tedy i vliv, jsou členy EU a zejména Německo v uplynulých letech prodělalo bouřlivou liberalizaci energetického trhu. Tento článek vznikl jako reflexe diskuse se zástupci jedné konzultační firmy působící v ČR. Prezentuje autorovy názory a zobecněné poznatky, které vy v naší situaci mohly pomoci vyvarovat se některých chyb.

Trh s elektřinou v Německu je plně liberalizovaný již několik let. Byl otevřen současně pro všechny skupiny zákazníků a lze říci, že nyní se již nachází v určité konsolidované fázi. Rakouský trh se otevírá postupně, v souladu s harmonogramem EU, a za německým má z hlediska vývoje zpoždění přibližně dva až tři roky. Formování trhu zde není tak dramatické jako v sousedním Německu, i když je také možné vysledovat některé obdobně tendence.

Podívejme se nyní podrobněji na situaci na německém energetickém trhu v období krátce před liberalizací, tedy přibližně začátkem roku 1999. Dodavatelé elektřiny (ale také jiných komodit - zemního plynu, vody, atd., povětšině integrovaní jako městské energetické utility), ale i nový obchodníci dopracovávali v té době různé strategie prodeje, vyvíjeli nové produkty, uváděli je na trh pod různými novými značkami a předháněli se v boji o získání (zejména velkých) průmyslových zákazníků. Velmi slibným segmentem trhu s v té době jevily obchodní řetězce a obchodní zóny (multiplexy). Celou situaci je z nynějšího hlediska  možné nejpřílehlavěji charakterizovat jako začátek nové války. Realizovaly se programy razantního snižování výrobních nákladů, zejména s cílem snížit cenu, nakupovaly se a implementovaly se z vynaložením značkových prostředků nové hardwarové a softwarové produkty pro podporu obchodování, najímali se lidi schopní efektivně fungovat ve výrazně změněných podmínkách trhu, měnily se organizační struktury společností. To vše v prostředí pouze rámcové legislativy upravující energetický trh, dovolující značnou volnost.

Další období zhruba do konce roku 2000, je možné charakterizovat jako období jakési centralizace a pokračující cenové války. V té době jsme svědky některých fúzí (např. Bayernwerk + PreussenElektra ® E.ON), zaváděné značky postupně získávají působnost na území celého státu, nabídky energetických společností se stále více vyznačují multiutilitními rysy a probíhá nelítostný boj o velké zákazníky (mj. zejména na podbízením se cenou "silové" elektřiny). Na cenové válce vydělávají v této době zejména desítky tisíc odběratelů střední velikosti. Cena elektřiny výrazně klesá a z toho důvodu jsou zavírány elektrárny s nejvyššími provozními náklady. Ve stejném období také dochází k rozhodnutí odklonu od jaderné energetiky. To vše ve svém důsledku znamená oslabení na straně výroby elektřiny. Pokud jde o obchodování, energetické společnosti dokončují vývoj trading floors a propracovávají systémy energetických burz. Vyvíjejí se a prosazují také nové produkty v obchodování s elektřinou, odvozené s finančních trhů.

Navzdory uvedenému úsilí je míra změn dodavatelů u velkých zákazníků proti očekávání relativně malá. pokud ke změně dojde, je většinou krátkodobá, na úrovni ročního kontraktu. V takovém prostředí vydělávají zejména městské společnosti.

Následuje období jistého uklidnění na trhu, jež lze ztotožnit přibližně s rokem 2001. Výrobci elektřiny prohlubují spolupráci s distribučními společnostmi a postupně integrují svou nabídku. Do té doby také spadá důkladnější segmentace zákazníků, na jejímž základě vznikají produkty "šité na míru". Do jisté míry opadá zájem o zákazníky se složitou strukturou nebo s jinak náročnými požadavky na dodávky (např. obchodní řetězce). Cenová válka končí a ceny se stabilizují

Pokud jde o výrobu elektřiny a zejména o plánování nových výrobních kapacit, můžeme zaznamenat zaujetí vyčkávacích pozic. Nicméně stav je takový, že oproti výraznému převisu nabídky výrobních kapacit v minulých letech dochází v některých časových obdobích spíše k jejímu nedostatku.

Obchodní podmínky a činnosti se v té době stávají (oproti cenovému podbízení se zákazníkům v minulých letech) základním nástrojem pro stanovení ceny. Významně narůstají zejména objemy obchodované elektřiny. S ukončením cenové války s jednak snižuje počet "hráčů" na trhu (a to jak fúzemi, tak také úpadky) a jednak roste počet zákazníků odcházející k jiným dodavatelům. Průvodním jevem konce cenové války jsou často neuhrazené účty za "silovou" elektřinu a použití sítí v celkové výši několika desítek miliónu marek. Oproti očekávání  jsou výnosy z dodávek velkým průmyslovým zákazníkům z titulu změn na trhu nižší asi o 10 %. Ztráty jsou způsobeny zejména strukturálními proměnami trhu, ale také nedostatečně propracovaným a diferencovaným přístupem k zákazníkům a víceméně nahodile, případ od případu uzavíraným kontraktům, v převážně v raných fázích liberalizace.

Rok 2002 je možné charakterizovat jako období konsolidace. Partnerský vztah výrobců s distributory se prohlubuje, což vede k dalším úsporám nákladů a k posilování regionální působnosti. Jsme svědky dalším úsporům nákladů a k posilování regionální působnosti. Jsme svědky dalších fúzí a akvizic, zejména zahraničních. Ceny elektřiny opět pomalu a opatrně rostou a s nimi i výnosy rozhodujících dodavatelů (podle aktuálních údajů např. provozní zisk skupiny RWE vzrostl za první pololetí  roku 2002 meziročně o 9 %, přičemž elektrárenská divize  vykázala za stejné období nárůst zisku o rekordních 46 %). Další zvyšování cen v Německu lze očekávat již na začátku příštího roku jako důsledek rostoucích nákladů a daňového zatížení, a to jak pro velkoodběratele, tak pro domácnosti a živnosti.

Charakter vztahu dodavatel - zákazník se v této fázi vyznačuje dalším propracováním nabídky komplexnějších produktů jednotlivým segmentům zákazníků, a to zejména s důrazem na ziskovosti a risk management. Dále jsou precizovány rozhodovací postupy získávání nebo opouštění různých zákazníků. Ukazuje se, že pro udržení bonitního zákazníka po delší dobu je třeba udělat podstatně více než doposud, např. včetně propojení informačních systémů obou partnerů a nepřetržitého kontaktu on-line. Jde o nákladná opatření a marže bývá relativně nízká.

Po stručném popisu vývoje situace a sousedů (s důrazem na Německo - z již uvedených důvodů) si položme otázku, jaká poučení lze vyvodit pro naši situaci, abychom se vyvarovali chyb a s nimi souvisejících ztát.

Po neuskutečněné privatizaci v roce 2001 a na začátku roku 2002 se nepodařilo získat pro sektor české elektroenergetiky strategického partnera se zkušenostmi a silnou pozicí na evropském trhu. Náhradní řešení posílením pozice formou majetkového propojení s regionálními distributory skýtá (pro někoho možná paradoxně, nicméně logicky - viz integrační snahy v Německu, ale také v Rakousku) v zásadě dobrá východiska pro liberalizaci elektroenergetického trhu v ČR.

(Převzato z časopisu Energetika 9/2002)