V Evropě je nutné urychleně investovat do nových kapacit na výrobu elektřiny (Energetika 08 - 09/2006)

Evropa vstoupila do nové energetické éry. Je nutné urychleně investovat, v samotné Evropě během příštích 20 let přibližně jeden bilion eur, aby bylo možné vyhovět očekávané poptávce po energii a nahradit stárnoucí infrastrukturu. To jsou úvodní věty dokumentu s názvem Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii, takzvané Zelené knihy, kterou letos v březnu zveřejnila Evropská komise. Zelená kniha se stala základem diskuse o budoucnosti našeho kontinentu. Jenže čas nečeká a problémy, s nimíž se v příštích letech bude muset Evropa potýkat v oblasti energetiky, mají stále zřetelnější obrysy. Nevyhnou se ani České republice. Je však možné jim částečně předejít. Právě na toto téma jsme hovořili s ředitelem divize finance společnosti ČEZ Ing. Petrem Vobořilem.

V Evropě v poslední době rostou jak ceny elektříny, tak i její spotřeba. V regionu tak začíná být elektřiny nedostatek. Jak tuto situaci vidíte Vy?
Současný i očekávaný růst poptávky po elektřině je vyvolán celkovým pozitivním rozvojem ekonomik středoevropských zemí, podporovaným také přílivem zahraničních investic. To se týká i České republiky. Na druhé straně několik tisíc megawattů instalovaného výkonu v regionu bude muset být v příštích letech zavřeno, a to buď z důvodu dožití, nebo pro nesplnění ekologických limitů EU. Jen na Slovensku dojde k částečným uzavírkám tepelných elektráren Nováky a Vojany a rovněž k uzavření dvou bloků v jaderné elektrárně Jaslovské Bohunice. Pro příští rok to bude znamenat pokles instalovaného výkonu v zemi a jeho náhradu bude Slovensko nuceno dovézt.
Polský energetický trh očekává v příštích letech úbytek v řádu tisíců megawattů instalovaného výkonu v elektrárnách, které nevyhovují ekologickým limitům. Maďarsko je již dnes silně závislé na dovozech elektřiny, nemá dostatek vlastních zdrojů a v nejbližších letech s rozšířením vlastní výrobní kapacity nepočítá.
Jen v několika málo zemích zatím plánují výstavbu nových kapacit komplexně. ČEZ se svým uceleným projektem modernizace a výstavby nových uhelných elektráren patří v Evropě spíše k výjimkám. A přestože se jedná o plánované investice ve výši nejméně 100 miliard korun, z pohledu bilance zdrojů to zatím bude znamenat pouhé udržení stavu či spíše pokles, nikoliv celkový nárůst kapacit.
Ceny elektřiny se zvýšily ve všech okolních zemích, především v Německu. Co bylo hlavní příčinou?
Velkoobchodní cenu elektřiny na německém trhu v delším horizontu ovlivňuje rostoucí cena ropy, cena emisních povolenek, ale zejména nadcházející nutnost výstavby nových zdrojů. Krátkodobě je cena elektřiny ovlivňována nároky na řízení stability energetické soustavy, spotové ceny pak v kritických obdobích rostou do závratných výšek. V posledních letech se v Evropě opakují výpadky dodávek elektřiny, způsobené nedostatečnými kapacitami. Mimořádně vysoké letní teploty letos například zapříčinily nucené odstávky elektráren v Německu a ve Francii, problémy měla i česká přenosová soustava.
Elektřina se zdražuje i u nás. Co především ovlivňuje její cenu?
Nejsme izolovaný ostrov, proto je velkoobchodní cena v ČR tvořena nabídkou a poptávkou v relaci s ostatními trhy v okolníc zemích. Promítá se do ní také nový fenomén - obchod s emisními povolenkami. Ty představují samostatně obchodovanou komoditu, jako je palivo, například uhlí nebo plyn, a jsou proto regulérní součástí variabilních nákladů všech výrobců v ČR i v zahraničí.
Je však třeba uvážit, že náklady na samotnou elektřinu činí zhruba třetinu výsledné ceny pro domácnosti. Tato složka nepodléhá regulaci, je určována trhem. Zbývající část tvoří poplatky za distribuci, přenos, systémové služby, podporu obnovitelných zdrojů, daně a tak dál. Tyto poplatky stanoví a kontroluje ERÚ a jejich výši ovlivňuje například inflace. V letošní ceně jsou i náklady unbundlingu, rostoucí příspěvky na obnovitelné zdroje a vyšší náklady na rozvoj přenosových a distribučních sítí.
Často slyšíme argument, že naše cena pořád ještě zaostává za cenou v Německu a dalších zemích. Tam jsou však do ní zahrnuty vysoké náklady spojené s provozováním větrných elektráren a záložních zdrojů. U nás taková situace zatím není. Nevyužívá ČEZ tento argument ve svůj prospěch?
Náklady spojené s provozem větrných elektráren a k nim potřebných rezerv výkonu vstupují až do oné regulované části cen pro konečné zákazníky, do velkoobchodní ceny silové elektřiny se nijak nepromítají.
Přesto se cenové "nůžky" mezi ČR a Německem v posledních letech stále více rozevírají - tempo růstu velkoobchodních cen u nás je výrazně mírnější. Ale nejde jen o srovnání s Německem. Je prostě pravda, že ceny elektřiny u nás patří k vůbec nejnižším v regionu. V Polsku, na Slovensku i v Maďarsku, tedy ve státech se srovnatelnou úrovní rozvoje, jsou velkoobchodní ceny elektřiny o 10 až 15 % vyšší než v ČR. Konkurenční výhodou českých podniků oproti podnikům v zahraničí jsou tak i nadále nižší náklady na elektřinu. Je však třeba také uvést, že německý trh s elektřinou je veliký a svou silou ovlivňuje a bude ovlivňovat ceny nejen u nás, ale v celé Evropě. Jsme prostě technicky a obchodně propojeni. Hlavní cenotvorný index pro celý region vytváří německá burza EEX, kde ceny elektřiny za posledních šest měsíců vzrostly o téměř 20 %. Zatímco v roce 2006 velkoobchodní cena elektřiny v základním pásmu dosáhla na této burze 47,5 eura za megawatthodinu, pro rok 2007 se na stejnou pásmovou elektřinu uzavírají obchody za cenu kolem 58 eur.
Generální ředitel ČEZ nedávno řekl, že cena elektřiny stoupá a klesá podle nabídkya poptávky. Tak působí zákon trhu. Kdo tedy u nás více ovlivňuje ceny? Trh, nebo regulátor?
Velkoobchodní cenu elektřiny skutečně určuje trh, a proto se také elektřina prodává velmi transparentním způsobem, například formou aukcí. Při srpnové aukci virtuální elektrárny, organizované ČEZ, vzrostla průměrná cena elektřiny na rok 2007 oproti letošní ceně o 17,1 %. Poptávka pětkrát převýšila nabízenou kapacitu. Aukce se zúčastnili zástupci místních i zahraničních obchodníků, dodavatelů koncovým zákazníkům i samotných oprávněných zákazníků. Role ERÚ je jinde, totiž v kontrole nákladů a v regulaci přirozeně monopolních činností, kterými jsou distribuce a přenos elektřiny.
Nevyrovnaná bilance klade zvýšené nároky na řízení stability sítí, jak to dokládá i nedávné vyhlášení stavu nouze u nás. Jaké dopady měla tato situace pro ČEZ?
Na podrobnější analýzu příčin si musíme ještě počkat, pracují na tom jak odborníci ČEPS, tak i nezávislá komise. V průběhu nouzové situace jsme učinili řadu opatření, mimo jiné jsme částečně zastavili vývozy elektřiny, abychom pomohli ČEPS situaci rychle zvládnout. Také jsme ale měli unikátní možnost ověřit si provoz našich zdrojů v ostrovním režimu. A myslím, že obstály na výbornou. Bude však potřebné otevřít diskusi o některých otázkách, například o objemu nakupovaných podpůrných služeb, ceně regulační energie či vnitrodenním obchodování, které by napomohly takovým situacím předejít.
Důležitá pro vývoj ceny v regionu je situace v zemích CENTREL. Ty se však budou potýkat se stále větším nedostatkem energie. Jaké jsou prognózy?
V rámci zemí CENTREL, tedy České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, k roku 2020 dožívá 20 000 MW, to je téměř 30 % instalovaných kapacit. Jen samotné Slovensko přijde během tří let zhruba o čtvrtinu elektřiny bez náhrady, v důsledku odstavování kapacit, o kterém jsme mluvili na začátku rozhovoru. V energetické bilanci České republiky a Slovenska příští rok z tohoto důvodu zřejmě ubude 6,3 TWh. Při očekávaném růstu spotřeby tak v bilanci těchto dvou států vznikne potřeba až 8 TWh. Vyplnění tohoto deficitu si vyžádá nasazení drahých, dosud rezervních zdrojů a dovozy ze zahraničí.
Obojí jistě významně ovlivní vývoj velkoobchodních cen v regionu.
Co z toho vyplývá pro ČEZ?
ČEZ logicky přesune většinu svého exportu na východní hranici. Jestliže ještě vloni 60 % exportu mířilo k hranici s Německem, letos již bude převládat vývoz na východ a v dalších letech se bude jeho procentní podíl zvyšovat. Zdůrazňuji procentní podíl, protože i České republice docházejí kapacity a náš export se v absolutních číslech snižuje.
Řešením jsou nové nebo modernizované zdroje. ČEZ urychluje investice do jejich výstavby. Jaký je harmonogram prací? A kterých elektráren se to bude týkat?
Skupina ČEZ zahájila svůj projekt obnovy zdrojů. V jeho rámci již představila obnovu elektráren Tušimice a Prunéřov a výstavbu zcela nových uhelných zdrojů v lokalitách dnešních elektráren Ledvice a Počerady.
Tento program jsme navíc urychlili a zahájili s několikaletým předstihem a ve větším rozsahu, než by vyžadovalo přirozené dožívání zdrojů. Jde o to, že použité moderní technologie mají mnohem větší účinnost, a tudíž spotřebují méně uhlí a uvolní se méně CO2. Uspořené emisní povolenky potom pomohou financovat tyto investice a umožní ekonomickou návratnost těchto projektů. K výstavbě prvního nového bloku vybaveného kotli s takzvanými nadkritickými parametry páry a vysokou účinností dojde v elektrárně Ledvice. Vlastní stavba nového bloku bude zahájena v listopadu 2007. S uvedením do provozu se počítá v červnu 2012 a s konečným převzetím zařízení o dva roky později. K první komplexní obnově dojde do roku 2010 v Elektrárně Tušimice II. Experti Skupiny ČEZ posuzují i další možnosti výroby elektřiny z černého uhlí, plynu, jádra a obnovitelných zdrojů. Již nyní je totiž zřejmé, že nebude možné obnovit či nahradit současné hnědouhelné portfolio v plném rozsahu vzhledem k omezeným zásobám paliva, a to i při posunutí těžebních limitů.
S modernizací nebo výstavbou nových zdrojů počítá řada zemí v Evropě. Neexistuje ale riziko, že bude nedostatek výrobních a stavebních kapacit? Že budou investice, ale nebude, kdo by realizoval zakázky?
Dodavatele energetických zařízení zcela jistě čekají dobré časy. K tomu bych rád uvedl, že ČEZ je první společností v zemích střední a východní Evropy, která přistupuje ke komplexní obnově svých zdrojů podle nových směrnic EU. Ostatní firmy zatím takový komplexní program nemají. Chci tím říci, že si toto riziko možného nedostatku dodavatelů uvědomujeme, ale že patříme k lépe připraveným firmám v Evropě a díky naší připravenosti již uzavíráme kontrakty.
Moje předchozí otázka se týká i jaderné energetiky. Pokud se nebude jednat rychle, může se stát, že nový zdroj nebude do roku 2020 postaven, i kdyby bylo všechno schválené. Prostě nebude dodavatel. Nebo se mýlím?
Pokud jde o jadernou elektrárnu, ČEZ zatím nedokončil své analýzy toho, jaký zdroj a kdy by byl potřeba a zda se vyplatí.
Má vůbec Evropa naději, že bude mít někdy dostatek elektřiny za přijatelnou cenu? Kdy by tento stav mohl nastat?
Růst poptávky a růst cen elektřiny je signálem pro investory, že je čas začít stavět elektrárny. Donedávna nové elektrárny téměř nikdo nestavěl, protože se to prostě nevyplácelo. Ceny nezaručovaly požadovanou návratnost investic do moderních, ale velmi drahých technologií. Teprve teď se situace mění. Začíná se vyplácet investovat do nových zdrojů. Až budou postaveny, nabídka vyrovná či převýší poptávku a ceny budou moci jít opačným směrem. Vytváříme předpoklady pro to, abychom v České republice blížící se energetickou krizi, která tlačí ceny vzhůru, rychle překonali.
Děkujeme za rozhovor.
Ptal se František PETRUŽALEK.

(Převzato z časopisu Energetika 08 -09/2006)