Články, postřehy
|
|
|
|
Mnozí z nás si ještě dobře pamatují na muže,
který každý večer procházel ulicemi, aby dlouhou tyčí rozžehnul plynové
lampy městského osvětlení. Pro některé milá vzpomínka, pro mnohé jenom
dávná plynárenská historie. Přesto je právě období od soumraku plynového
osvětlení po dnešek dobrým důkazem toho, jak mnoho se v posledních padesáti
letech v plynárenství změnilo.
Dlouhá historie plynárenského podnikání v Čechách a na Moravě je nejen
dokladem technologického pokroku, ale i svědectvím o rozmachu lidských sídel.
Původní bodové zásobování z malých obecních plynáren, sloužících především
jako zdroj pro pouliční osvětlování, proniklo díky technologickému
pokroku při rozvodu a využívání svítiplynu do živností, továren i domácností.
Plynu tak bylo postupně využíváno nejenom ke svícení, ale také k vaření,
topení a ohřevu vody.
Prvním zásadním technologickým zlomem bylo zahájení tlakového zplyňování
uhlí v západních Čechách, doplněné vysokotlakým dopravním systémem
plynovodů. Technologie tlakového zplyňování vytvořila technologický základ
pro další významnou změnu - vznik soustavy dálkových plynovodů zásobovaných
velkými svítiplynovými zdroji.
Třetí změnou, kterou plynárenství pošlo, bylo zastavení výroby svítiplynu
a převod plynárenské soustavy na zemní plyn. Je při tom příznačné, že
ve více než stopadesátileté historii plynárenství se všechny tyto klíčové
změny odehrály za posledních 60 let.
Zrychlování pokroku se projevuje jak na straně přepravních technologií,
tak i na straně odběru plynu. Původní litinová nízkotlaká vedení místních
sítí byla zcela nahrazena katodicky chráněným ocelovým potrubím nebo -
zvláště u nových instalací - plastovými středotlakými plynovody z lineárního
polyetylénu. Vysokotlaké ocelové plynovody, využívající trub s tovární
povrchovou izolací doplněnou katodickou ochranou, vytvářejí v jednotlivých
regionech bezpečnou síť umožňující napojení velkých odběratelů nebo
plynovodních sítí ve městech a obcích. Hlavním cílem distribučního plynárenství
je přitom zajištění spolehlivé, a hlavně zcela bezpečné dodávky plynu
odběratelům. Prodej plynu velkým zákazníkům je proto vybaven měřící
technikou dosahující značné přesnosti a umožňující fyzikální korekce
včetně dálkových přenosů dat.
Největší rozvojový potenciál má dnes využívání informačních
technologií. nejedná se přitom pouze o podnikové řídicí ekonomické systémy
nebo o systémy fakturace plynu odběratelům, přestože právě v těchto
oblastech bylo zatím dosaženo největšího pokroku. Cílem není politika "techniky
pro techniku", ale dosažení maximální úrovně komunikace společnosti
s okolím, tedy se zákazníky, dodavateli nebo příslušnými úřady. Zřizování
plynárenských "call center" představuje zcela zásadní
změnu kvality vztahu mezi plynárenskými společnostmi a jejich zákazníky.
Doba, kdy bude zákazník přihlašovat nebo rušit svůj odběr prostřednictvím
telefonu nebo internetu, je již velmi blízko.
Organizace plynárenského podnikání v zásadě odpovídala jeho technologickému
charakteru. Prakticky až do konce 2. světové války byly plynárny převážně
obecním majetkem. Jakkoliv byl obor v roce 1945 znárodněn, nic to příliš
nezměnilo na vlastním charakteru podnikání. Teprve na počátku padesátých
let, kdy byla postupně realizována představa jednotné plynárenské sítě,
vznikl technický základ pro jeho plošné regionální uspořádání. postupný
vznik regionálních plynárenských podniků, kopírujících svojí teritoriální
působností tehdejší krajské uspořádání státu, představoval zárodek
dnešních distribučních společností. je třeba zdůraznit, že jakkoliv
bylo organizační uspořádání plynárenského oboru během posledních padesáti
let předmětem mnoha různých kompetenčních změn, vždy byla zachována
funkční a rozvojová subjektivita dnešních distribučních společností, ať
již byly národními či koncernovými podniky nebo odštěpnými závody
podniku státního. Jako uznání a potvrzení tohoto faktu lze chápat vytvoření
osmi samostatných akciových distribučních společností na počátku roku
1994.
Teritoriální dělby činností, charakteristická pro plynárenskou distribuci
České republiky, představuje dobrý základ pro dokončení jejího tradičního
úkolu - komplexní plošné plynofikace státu. Míra komplexnosti je přitom
determinována především ekonomickými faktory plynofikace, závislými zejména
na poměru mezi náklady a výnosy, určenými cenovou politikou státu. Plánovaná
liberalizace cen plynu pro obyvatelstvo tak může brzy zlepšit ekonomické
parametry plynofikace, a umožnit tak zavedení plynu do míst, kde je to zatím
nevýhodné. Přesto však plynofikace náleží mezi činnosti, které mají
svojí hranici tržní saturace. Uvědomění si tohoto faktu by mělo být pro
distribuční plynárenství impulzem k podpoře a rozvoji dalších dodavatelských
příležitostí, jakými jsou například kogenerační výroba tepla a elektřiny,
využití plynu pro klimatizaci nebo použití stlačeného nebo zkapalněného
plynu pro pohon motorových vozidel. Plynárenské podnikání by se nemělo
uzavírat do hranic vymezených "klasickou" plynárenskou
činností. Nové tržní podněty totiž umožňují dobré využití zkušeností
získaných z provozu distribuční sítě.
Samostatnou kapitolu přestavují změny vlastnických vztahů v důsledku
privatizace oboru. Dlouhotrvající nejistota o budoucím vlastnickém uspořádání
plynárenského podnikání představovala destabilizační prvek při řízení
distribučních firem, zvláště pak při stanovování jejích dlouhodobých
rozvojových cílů. Zdá se, že poslední rozhodnutí vlády o způsobu dokončení
privatizace toto období nejistoty ukončilo. Návrh podporuje identitu
jednotlivých distribučních společností a nemusí přinášet centralizaci
podnikání. Případné záměry nového strategického vlastníka sjednotit
plynárenské podnikání do jednoho subjektu totiž zásadním způsobem narážejí
na fakt, že v žádné z distribučních společností nedosáhne přímo takového
akciového podílu, který by mu umožnil proti vůli dosavadních minoritních
akcionářů změnit stanovy společnosti a včlenit ji do jiného subjektu.
České a moravské plynárenství však stojí před systémovou změnou, jejíž
dosah má pro podnikání stejný nebo větší význam, než mělo kdysi vytvoření
jednotné plynárenské soustavy. jedná se o aplikaci směrnice Evropské
komise č. 98/30 o pravidlech otevírání trhu se zemním plynem. Česká
republika jako signatář Evropské energetické charty je povinna v následujících
letech zavést pravidla umožňující liberalizaci plynárenského trhu. Co to
pro nás bude znamenat? V prvé řadě dojde k oddělení přepravy a distribuce
od obchodu s plynem. Plynárenské společnosti tak začnou obchodovat s novou
komoditou - s přepravní službou.
Přeprava plynu jako přirozený monopol bude pod přímým dohledem státem zřízeného
regulačního úřadu vybaveného náležitými kompetencemi. Znamená to, že výše
dosahovaného zisku bude buď přímo určována státem (zvolí-li regulátor
systém individuálně stanovených regionálních cen přepravních služeb),
nebo bude odvozena od schopnosti minimalizovat jednotkové přepravní náklady
(to v případě aplikace principu "poštovní známky", tedy jednotného,
celostátně platného tarifu za přepravní službu).
Zatím není jasné, kterého principu regulátor využije. Podle našeho názoru
by v prvních letech po zavedení regulace měl být zvolen přístup regionální,
neboť vlivem řady historických faktorů je míra efektivity přepravy plynu u
jednotlivých společností velmi rozdílná. Postupným sbližováním regionálních
tarifů lze nakonec dospět až k principu poštovní známky. Českomoravské
plynárenství se zkrátka musí smířit s tím, že v oblasti obchodu s plynem
bude vystaveno přímé konkurenci. jakkoliv se jiná o proces, a nikoliv o
jednorázovou změnu, bude nutné již dnes vytvořit efektivní obchodní
strategii založenou na výrazném zlepšování vztahů ke klíčovým zákazníkům
a upevňování své konkurenční výhody, kterou plynárenství má právě ve
vlastnictví databáze svých odběratelů a v tradici spolehlivého
dodavatele.
Přežije tedy české a moravské distribuční plynárenství nástup do třetího
tisíciletí? Jsme si jisti, že ano. Nebude to však již to plynárenství, na
jaké jsme dosud zvyklí. Tak, jako jsme se rozloučili s existencí městských
plynáren či mužů rozsvěcujících večer měkké světlo plynových
luceren, rozloučíme se zčásti i s tradičním prodejem plynu. Regionální
distribuční společnosti ztratí i ty poslední zbytky "komunálního
charakteru", který stál u jejich zrodu, a dokončí svoji přeměnu na
technicky rozvinuté a moderními prostředky řízené podniky. Konkurenční
prostředí na trhu formy podnikatelského uplatnění, vytvářet pevnější a
přátelštější vztahy se zákazníkem a nabízet mu nové kvalitní služby,
upevňující jejich porovnatelné konkurenční výhody. Pevná vlastnická
struktura, znamenající odstup sátu od funkce akcionáře, bude znamenat
definitivní konec výkonu činností motivovaných jinak než čistě
ekonomicky. Na druhé straně výrazně vzroste přímý vliv státu jako regulátora
přirozeně monopolních činností, tedy přepravy nebo distribuce plynu včetně
dohledu nad cenami plynu pro "chráněné" odběratele,
jejichž počet se však postupem času bude snižovat.
Proces sjednocování Evropy je současně provázen růstem významu evropských
regionů, tedy prostoru, kde žijí, pracují a podnikají její obyvatelé.
Tento bipolární systém je současně nadějí i pro naše plynárenské
distribuční společnosti, jejichž regionální charakter vytváří předpoklad
pro místní infrastrukturní rozvoj.
Příloha:
Stručný organizačně-statistický přehled vývoje českého plynárenství v
letech 1918-1994
A. Organizační vývoj
Období do r. 1945
V období 1. republiky patřily plynárenské závody jednak zahraničním společnostem,
jednak domácím společnostem a obcím:
Organizace plynárenství v letech 1946 až 1993
Znárodněním čs. průmyslu byly od 1.1. 1946 vytvořeny v českých zemích tři
plynárenské národní podniky, podřízené čs. energetickým závodům, a
to:
Plynárny ve Vítkovicích a Zlíně nebyly do těchto
podniků začleněny a byly ponechány v rámci jiných odvětvích.
V souvislosti se zrušením zemí a vytvořením krajů byl rozšířen počet
plynárenských podniků od 1.1.1950 na 10, a to:
Dále byl vytvořen v roce 1949 Plynostav, n.p., Pardubice
Poté procházelo české plynárenství dalšími změnami:
* K 1.10.1951 byly zrušeny Čs. energetické závody a plynárenské podniky
byly podřízeny Ministerstvu paliv a energetiky - hlavní správě plynáren.
* Od 1.1.1952 byly zrušeny podniky Středočeský rozvod plynu, n.p., Praha,
Jihočeské plynárny, n.p., České Budějovice a začleněny do podniku Středočeské
výrobny plynu, n.p. Praha.
* Od 1.1.1953 byla zřízena Odbytová organizace plynu, jejíž název byl později
změněn na Odbytovou základnu plynu.
*Od 1.1.1956 byly zrušeny Středomoravské plynárny, n.p., Olomouc a závody
tomuto podniku podléhající začleněny jednak do Východomoravských plynáren,
n.p., Ostrava, jednak do Západomoravských plynáren, n.p., Brno.
* V roce 1957 byl zřízen podnik Tlaková plynárna Užín, jako ředitelství
pro výstavbu nově budovaného závodu.
Graf č. 1. Prodej svítiplynu v letech 1925-1996 (s podíly jednotlivých
odběratelských kategorií)
Graf č. 2. Prodej zemního plynu v letech 1947-1999 (s podíly
jednotlivých odběratelských kategorií)
Graf č. 3. Tranzit zemního plynu přes ČR v letech 1973-1999
Graf č. 4. Celková délka plynovodů v letech 1947-1999 a jejich dělení
Graf č. 5. Vývoj počtu odběratelů v letech 1947-1997)
Graf č. 6. Prodej plynu realizovaný jednotlivými distribučními plynárenskými
společnostmi v letech 1995-1999
Graf č. 7. Průběh odběrového diagramu během roku v letech 1995-1999
* Od 1.4.1958 bylo zřízeno Sdružení plynáren, které převzalo funkci hlavní
správy plynu, zároveň byl začleněn Plynoprojekt, který do té doby, jako
státní projektový ústav, podléhal přímo Ministerstvu paliv.
* 1.1.1961 byly sloučeny podniky Severočeské plynárny, n.p., Teplice a
Tlaková plynárna Užín do jednoho podniku.
Do plynárenského oboru byly začleněny rozvodné sítě v Ostravě-Vítkovicích
a Zlíně, provozované dosud n.p., Vítkovické železárny KG a n.p. Svit.
Dále byly začleněna činnost spojená se zásobováním obyvatelstva a průmyslu
topným plynem (propan-butan) dodávaným v tlakových nádobách. Z družstevního
sektoru byla převzata výrobna tlakových nádob na PB v Hustopečích. Rozsah
působnosti plynárenských podniků byl přizpůsoben nové územní
organizaci. Zároveň byla vyčleněna výstavba místních plynovodních sítí
z n.p. Plynostav a začleněna do plynárenských podniků.
* K 1.7.1965 bylo zrušeno Sdružení plynáren a vytvořeny Čs. plynárenské
podniky jako představitel plynárenského oboru.
* 1.1.1968 byla vyčleněna Tlaková plynárna Užín z plynárenského oboru do
Severočeských hnědouhelných dolů, GŘ Most.
* 1.4.1971 byl zřízen podnik Tranzitní plynovod.
* 1.1.1972 byly zrušeny Československé plynárenské podniky, GŘ Praha a zřízeny
České plynárenské podniky.
* K 1.1.1972 bylo zároveň provedeno vyčlenění tzv. magistrálních plynovodů
z působnosti oborového ředitelství na jednotlivé plynárenské podniky.
* 1.1.1977 byla zrušena trustová forma řízení a nahrazena koncernovou
formou řízení.
* 1.1.1980 byla převedena oblast Jihočeského kraje z působnosti Středočeských
plynáren do působnosti Západočeských plynáren.
* K 1.1.1988 byla provedena delimitace výpočetního střediska z generálního
ředitelství Českých plynárenských podniků do k.ů.o. Plynoprojekt.
* K 1.1.1989 byl ze státního podniku Český plynárenský podnik vyčleněn závod
Plynokov Hustopeče, který byl dosud organizačně začleněn do o.z.
Jihomoravské plynárny a zřízen z něho samostatný státní podnik.
* K 1.1.1991 byl vyčleněn ze s.p. Český plynárenský podnik o.z. Plynostav
Pardubice a byly z něho třízeny tři samostatné státní podniky - Plynostav
Pardubice, Moravský Plynostav, Rosice u Brna, a Gasmont, Staré Hradiště.
* K 1.1.1993 byla z o.z. Tranzitní plynovod vyčleněna slovenská část.
* K 1.7.1993 byly Středočeské plynárny rozděleny na Pražské plynárny a
Středočeské plynárny a ze Západočeských plynáren byly vyčleněny Jihočeské
plynárny.
Organizace plynárenství k 1.1.1994
Od 1.1.1994 byly zřízeny tyto akciové společnosti:
Pražská plynárenská, a.s., Praha
Středočeská plynárenská, a.s., Praha
Jihočeská plynárenská, a.s., České Budějovice
Západočeská plynárenská, a.s., Plzeň
Severočeská plynárenská, a.s., Ústí n. L.
Východočeská plynárenská, a.s, Hradec Králové
Jihomoravská plynárenská, a.s., Brno
Severomoravská plynárenská, a.s., Ostrava
Plynoprojekt Praha, a.s.
VPS Rosice, a.s.
GMR Skuteč, a.s.
V rámci státního podniku Český plynárenský podnik byly začleněny v r.
1994 odštěpné závody, které pak byly privatizovány během r. 1994 nebo v
roce 1995. Šlo o plnírny propan-butanu:
Plnírna PB, o.z. Satalice
Plnírna PB, o.z. Horní Suchá
Plnírna PB, o..z. Hustopeče
Plnírna PB, o.z. Opatovice
Plnírna PB, České Budějovice
Plnírna PB, Dýšina
Plnírna PB, Karlovy Vary
B. Statistický přehled v grafech
Tento statistický přehled vyjádřený v grafech navazuje na Statistiku čs. plynárenství a statistiku českého plynárenství za léta 1925-1990, vydanou Českým plynárenským podnikem, a na statistické zprávy o čs. plynárenství za léta 1991-1993 obsažené v těchto pramenech:
(Převzato z časopisu PLYN 12/2000)
|
|