UniControls, a.s., Praha (Plyn 8-9/2001)

26. června letošního roku si připomněla 10. výročí svého založení firma UniControls, firemní člen Českého plynárenského svazu. Při této příležitosti jsme požádali o představení společnosti i o malé bilancování její dosavadní činnosti předsedu představenstva a generálního ředitele Ing. Petra Stronera.

Deset let úspěšné činnosti v dnešní dynamické, "turbulentní" době jistě stojí za malé zastavení a pohled na to, co se vykonalo. Pane generální řediteli, můžete našim čtenářům stručně přiblížit počátky firmy UniControls?

Nápad se zrodil v roce 1990 v tehdejším Výzkumném ústavu automatizačních prostředků (VÚAP), jehož jedna část sídlila v Nuslích v Kloboučnické ulici. Tam pracoval tým specialistů, kteří vyvíjeli řídicí systémy pro průmyslové použití. Když začalo být po revoluci zřejmé, že se VÚAP v dosavadním rozsahu neudrží, byl totiž mimo jiné dost vázán na východní trhy, přišel jsem jako vedoucí pracoviště s návrhem na založení firmy, která by zachovala z tvůrčího potenciálu našeho výzkumně vývojového týmu co nejvíce. A protože moji spolupracovníci ve valné většině souhlasili, byla otevřena cesta k založení firmy UniControls. To se stalo 26. června 1991, kdy byl UniControls zaregistrován jako společnost s ručením omezeným. Měl tehdy 7 podílníků a 8 zaměstnanců. Začínali jsme prakticky od nuly, od VÚAP jsme "dostali věnem" jenom nájemní smlouvu s OPBH na místnosti v Kloboučnické ulici, i ty jsme pak později museli v souvislosti s restitucemi opustit. V roce 1995 jsme v dražbě koupili servisní budovu OPBH v Praze 10–Strašnicích, na jejímž místě jsme v r. 1997 postavili dnešní budovu sídla naší společnosti.

 Ta svědčí o tom, že se vaší společnosti daří…

Vrátím-li se k prvním dobám UniControls, pak nebyly zrovna snadné. Naše zakladatelské prostředky byly malé, tak malé, že jsme bohužel nemohli převzít všechny naše kolegy z bývalého pracoviště. Nebudu přehánět, když řeknu, že první rok byl krušný a že hlavní starostí nás podílníků firmy bylo, abychom mohli zaplatit mzdy našim osmi zaměstnancům – o podnikatelských ziscích jsme si mohli nechat jenom zdát. Ale poměrně záhy se začalo ukazovat, že jsme vsadili na správnou kartu: Zkušenosti nás všech a technické tvůrčí schopnosti celého kolektivu nakonec postupně přivedly naši společnost na dnešní důstojné místo, které na našem trhu v naší branži zaujímá. Na samém začátku jsme ovšem museli vyřešit jedno koncepční strategické dilema.

O jaké dilema šlo?

Když jsme učinili základní strategické rozhodnutí o tom, že chceme prodávat především duševní práci našeho týmu a že se chceme zabývat jedinečnými, specifickými zakázkami, jejichž řešení vyžaduje kreativitu, nikoli rutinní přístup, museli jsme zvolit jednu ze dvou cest. Tou první bylo stavět na našich vlastních, tuzemských výzkumně vývojových tradicích a na invenci našich pracovníků. To byl jistě dobrý základ, protože v minulých letech náš kolektiv dokázal například vyvinout dokonalejší počítač, než byl "originál", který nám měl sloužit za vzor. Zvažovali jsme samozřejmě tuto možnost, ale právě díky minulým zkušenostem, kdy v naší zemi sice nebyl problém něco dobrého a kvalitního vyvinout, kdy však to hlavní – zajištění kvalitní výroby – se dařilo už méně, jsme nakonec dali přednost druhé cestě. Tou bylo navázání na zahraniční zkušenosti, řečeno lidově šlo o to, abychom "naskočili do rozjetého rychlíku" a v něm ukázali, co dovedeme.

    Jak to vypadalo v praxi?

Navázali jsme velmi dobré obchodní kontakty a úzkou spolupráci s německou firmou "PEP Modular Computers", která vyrábí kvalitní komponenty pro výpočetní a regulační techniku. Nedodává však systémy, a proto mezi námi nebyly konkurenční třecí plochy. Začali jsme odebírat od této firmy její výrobky a z nich stavět svá zařízení. Tak jsme měli zaručenu výchozí kvalitu… Volba této firmy se ukázala jako dvojnásob šČastná, neboČ firma PEP Modular Computers byla v té době účastníkem projektu západoevropské rakety ARIAN, což ji donutilo konstruovat součásti pro práci v těch nejkritičtějších podmínkách, jaké si lze představit. My jsme tuto koncepci práce našich produktů v extrémních podmínkách převzali, a také díky tomu jsme na našem trhu i v zahraničí dokázali uspět.

Jak a kdy jste se dostali k práci pro plynárenství?

To bylo hned ve druhém roce naší existence a šlo o práci na Podzemním zásobníku plynu Dolní Dunajovice, o kterou jsme se – dnes to mohu přiznat – ucházeli jako malá neznámá firma s pouhými 16-17 lidmi, ale zato "s drzým čelem". Tuto zakázku, pro nás první skutečně velkou zakázku, jsme dostali, a obstáli jsme v ní tak, že jsme se pak vyjma jednoho podzemního zásobníku (Štramberk) přímo podíleli na "vystrojování" všech dalších podzemních zásobníků v České republice, tedy na PZP Tvrdonice (1993), PZP Lobodice (1995), KZP Příbram-Háje (1997) a PZP Třanovice (2000).

Čím konkrétně jste na zařizování PZP podíleli?
Dodali jsme a instalovali pro řízení podzemních zásobníků plynu náš řídicí systém UNICON. Jde o otevřený průmyslový informační a řídicí systém, který umožňuje výstavbu distribuovaných (dislokovaných) sestav složených z procesních a operátorských stanic navzájem propojených komunikačními linkami a který obsahuje řadu dalších programových prostředků pro tvorbu konkrétních aplikací.
V případě PZP Dolní Dunajovice obsahuje řídicí systém UNICON mimo jiné 54 procesních stanic. U nich bych se rád zastavil, abych dokumentoval schopnost našich produktů pracovat ve ztížených podmínkách – na příklad u procesních stanic umístěných u těžebních sond garantujeme jejich provoz za okolních teplot v rozmezí od –40 do +80 °C. 

Co znamená termín "otevřený systém"?

Velmi zhruba řečeno znamená flexibilitu, variabilitu ve způsobu zpracování dat a schopnost spolupracovat s jinými počítači a také možnost dalšího rozšiřování a modernizování systému. 

Spolupracujete s plynárenstvím i jinak? Jakou část vaší produkce tvoří práce pro plynárenství?

Plynárenství je pro nás velmi důležitým zákazníkem. V jednotlivých letech kolísá jeho podíl podle právě prováděných zakázek a stadia jejich rozpracovanosti, ale mohu odhadnout, že jde o číslo blížící se 25 procentům. Vedle vystrojování podzemních zásobníků se podílíme na vybavování regulačních a předávacích stanic řídicími systémy. Našimi největšími zákazníky jsou Transgas a Jihomoravská plynárenská, a.s., pro níž jsme zařizovali centrální dispečink a celý systém sběru a přenosu dat a dálkového řízení.

Mohl byste se nyní zmínit o struktuře firmy UniControls a o její velikosti? Kdy se stala akciovou společností?

Akciovou společností jsme od 1. ledna 1996. Dnes zaměstnáváme cca 110 lidí a plánovaný stav počtu pracovníků, kterého chceme v nejbližší době dosáhnout, je 125. Pokud jde o organizační členění naší společnosti, odpovídá velikosti naší firmy: má vedle řídicího úseku úsek technický, do něhož patří vývojová konstrukce a vývoj hardwaru a vývoj softwaru (celkem kolem 36 lidí), dále úsek obchodní, který realizuje zakázky (26 lidí), a dále máme vlastní výrobní základnu, která se zabývá kompletací, montáží, stavbou výrobků, a samozřejmě i složku kontrolní a zkušební.

Z charakteru činnosti UniControls vyplývá, že ve svých výrobcích zhodnocujete především tvůrčí, duševní práci. Jak důležitý je pro vás vlastní výzkum a vývoj? 

V něm spatřujeme základnu pro naše úspěšné podnikání, a proto na jeho rozvoj věnujeme cca 10 až 15 procent obratu naší společnosti, což je myslím v Česku v dnešní době bohužel zjevem spíše výjimečným. Předpokladem úspěchu naší firmy je i důraz na vysokou kvalifikaci našich pracovníků, z nichž více než polovina má vysokoškolské vzdělání. Pokud se zajímáte o hospodářské výsledky naší společnosti, pak v roce 1999 činily výkony 52,893 milionů korun, hospodářský výsledek před zdaněním byl 10,376 milionů Kč. V loŔském roce jsme dosáhli obratu 148,254 milionů Kč s hospodářským výsledkem 40,761 milionů Kč a v našich záměrech je další vzestup.

Jak toho chcete dosáhnout? Plynárenský trh u nás není neomezený… Pro které segmenty trhu vlastně UniControls pracuje?

Plynárenský trh jednak není velký a jednak o něj mají zájem i zahraniční firmy, jimž se musíme kvalitou své práce přinejmenším vyrovnat. Na druhé straně se i my ovšem musíme zajímat o uplatnění v zahraničí. Mohu konstatovat, že jisté nástupní pozice postupně získáváme, třeba i tak, že si nás některé renomované zahraniční firmy, které se přesvědčily o kvalitě naší práce, například Siemens, vybírají za partnera pro zahraniční zakázky. Už dnes veškeré naše práce pro zahraničí představují asi 20 procent našeho obratu. Zde mohu jmenovat například Itálii, Německo, Turecko, Rusko, Ukrajinu, Indii a samozřejmě Slovensko. Uvedených asi 20 procent našeho "exportu" není ovšem dáno prací pro plynárenství, nýbrž všemi obory naší činnosti. Velkou oblastí, v nichž hledáme uplatnění, je doprava a v ní zejména řízení kolejových vozidel a vlakových souprav, zabezpečovací systémy pro kolejovou dopravu, ale i vývoj a dodávky palubních počítačů a přístrojů pro letadla. Doprava je pro nás jakýmsi prubířským kamenem, protože vyžaduje mobilní systémy s nejvyššími nároky na spolehlivost. Poznatky z této oblasti pak můžeme uplatnit i v klasických řídicích systémech, například pro plynárenství a elektroenergetiku, která je další oblastí našeho působení. V ní se specializujeme na sekundární regulaci napětí a jalového výkonu v sítích velmi vysokého napětí.

Hovořil jste o jistých nástupních pozicích pro pronikání na zahraniční trhy; mám to chápat jako obecné vyjádření, nebo jde o více…

Založili jsme dvě dceřiné společnosti, a to jednak pro Slovensko firmu "UniControls Slovakia, s.r.o." a pro arabský svět pak v Egyptě společnost "PEP Arab Control Systems". Zde musím zdůraznit, že při pronikání do zahraničí nám hodně pomohla spolupráce s firmou "PEP Modular Computers", která nám pootevřela dveře do světa.

Kdybyste měl z dosavadních zakázek UniControls vybrat několik, které měly pro firmu zvláštní, zásadní význam…

Na prvním místě bych jmenoval dvě zakázky. Tou první byla naše práce na PZP Dolní Dunajovice; neříkám to proto, že jde o rozhovor pro časopis Plyn, nýbrž proto, že šlo o první skutečně velkou zakázku naší společnosti, v níž jsme si trochu odvážně prověřili svoje schopnosti a jíž jsme získali nejen odrazový můstek pro další práce pro plynárenství, ale i dávku jistého potřebného sebevědomí a důvěry ve vlastní schopnosti.
Tou druhou prací byl řídicí systém vlakového dispečinku pražského Metra; myslím, že nepřeháním, když jej označím za unikátní. Na to svým způsobem navazuje naše úspěšná účast na zásadní rekonstrukci vozů pražského Metra, která nám otevřela i dveře do ciziny (Metro v Kyjevě). A přirozeně nás těší i ocenění za naši přáci pro letecký průmysl: Za palubní počítač pro civilní letadlo Ae 270, který splňuje nejtvrdší americké normy, jsme obdrželi na loňském Mezinárodní strojírenském veletrhu v Brně Zlatou medaili a Výroční cenu Českomoravské elektrotechnické asociace.

Jaká je podnikatelská zásada, podnikatelská _"filozofie" UniControls?

Snažíme se založit náš úspěch na tom, že pracujeme lépe než ostatní. Naší ctižádostí je obrazně řečeno nabídnout mercedes tam, kde by jiná firma možná nabízela jako dostačující pro zákazníka trabanta. Věříme, že zákazník to dříve nebo později ocení a že přijde opakovaně za námi. To se nám už stává, například v případě Bižuterie Jablonec, jíž jsme před lety dodali řídicí systém pro linky na úpravu povrchu bižutérie. Když jim loni vyhořela výrobní hala, obrátili se opět na nás. Až na místě samém jsme k našemu oboustrannému překvapení zjistili, že náš řídicí systém z větší části požáru odolal...

Věřím, že Vás to jistě potěšilo... Pane generální řediteli, děkuji za rozhovor a přeji UniControls mnoho úspěchů!

Ptal se Otto Smrček

(Převzato z časopisu PLYN 8-9/2001)