Liberalizace trhu v plynárenství? (PLYN 12/2004)

Viktor Ortez

Liberalizace trhu má přinést spotřebitelům levnější výrobky a služby, podnikatelům rovnější konkurenční podmínky na trhu. To i ono je ušlechtilý záměr, který je však podle mne jen zbožným přáním. Aby liberalizace trhu mohla v praxi fungovat, je třeba, aby platila ve všech částech obchodně-tržního řetězce. Bude-Ii existovat jakákoliv "výjimka" z liberalizace, nebudou-Ii liberalizační pravidla platit pro kterýkoliv článek obchodně-tržního řetězce, pak se tento článek okamžitě stává "úzkým hrdlem" liberalizovaného trhu, jehož parametry budou určující pro výkon celého trhu.

Na planetě Zemi je jen málo oblastí lidské činnosti, která by nebyla limitována samotnou Zemí, její fyzikálně-chemicko-biologickou podstatou. Budeme-Ii uvažovat v globálním měřítku, můžeme hovořit o jisté míře (dané planetárním omezením Země) fungování liberalizovaného trhu. Svět však doposud globálně funguje jen do určité, byť stále rostoucí míry, což limituje možnosti liberalizace trhu. Typickou ukázkou je liberalizace v oblasti obchodu s ropou a zemním plynem, uhlím (a vůbec fosilními palivy).

Evropská unie liberalizuje trh s plynem, typickým limitujícím faktorem pro možnosti uplatnění efektů liberalizovaného trhu je ovšem fakt, že většina v Evropě spotřebovaného plynu se do Evropy dováží z mimoevropských (asijských a severoafrických nalezišť). Z toho plyne, že liberalizace trhu nebude zcela platit v té části obchodně-tržního řetězce, který se zabývá těžbou a transportem plynu do Evropy, pokud se ovšem z uvedených zdrojů nebude dodávat plyn stoprocentně jen a jen do Evropy. To by se stát přirozeně mohlo, ovšem jen tehdy, kdyby se jiné odběrné oblasti mocensko-politicky vyřadily ze hry. Pak by ovšem šlo o liberalizaci pouze v části světa, a to na úkor globální liberalizace trhu, tedy v podstatě proti celkovému směru globalizace.

Liberalizace trhu s plynem směřuje také údajně proti působení monopolů. Záměr je ušlechtilý: staré monopoly se zruší nebo podvážou pravidly liberalizovaného trhu a na "hrací plochu" obchodu s plynem se vpustí noví hráči, kteří budou svými nižšími náklady vyvíjet tlak na existující společnosti ve směru snižování nákladů, z čehož bude profitovat spotřebitel. Opět je to ušlechtilá idea, ale skrývá se v ní ďáblovo kopýtko - předpokládá působení malých hráčů na velké.

Věc se má asi takto: Malá obchodní společnost vám nabídne plyn za nižší cenu než váš tradiční dodavatel v podobě velké distribuční společnosti, kterou nazvěme dodavatelem č. 1. Máte-Ii obchodního ducha a rozum v hlavě, pak tu nabídku přinejmenším zvážíte, a řada z vás ji využije. Dodavatel Č. 2 totiž výhodně nakoupil určité množství plynu, takže vám jej skutečně za slíbenou cenu bude celý půlrok dodávat. Jenže na druhé pololetí jeho dodavatel, řekněme zdrojový dodavatel, který dodavateli Č. 2 prodal plyn za zaváděcí cenu, cenu plynu zvýší, a dodavatel Č. 2 ji pak zvýší i vám, nebo odejde z trhu, protože si už přišel na své. V té chvíli vám nabídne výhodnější cenu dodavatel Č. 3. Situace se bude znovu opakovat, jak nám to slibují proroci liberalizace, a cena plynu bude dále klesat. Jenže háček je v tom, že zdrojový dodavatel brzo zjistí, že by část svého zisku zbytečně daroval dodavateli Č. 2 a 3, a proto uzavře s dodavatelem Č. 1, který disponuje větším podnikatelským jměním, dlouhodobou smlouvu, která bude garantovat určitou, pro zákazníky přijatelnou cenu plynu. V tom okamžiku se budete muset rozhodnout, zda vsadíte na krátkodobou smlouvu s dodavatelem Č. 4, a tím na sice o něco nižší cenu, ale zároveň na nejistotu, zda skutečně plyn za nabízenou cenu dostanete, nebo zda uzavřete dlouhodobější smlouvu s dodavatelem Č. 1, sice s cenou o něco vyšší, zato ale s garancí dodávky plynu po celé smluvní období, a možná ještě s bonusem za ještě dlouhodobější smlouvu o odběru.

Pak vstoupí do hry ještě další faktory: za pět let po otevření trhu se zjistí, že transportní společnost bude muset provést generální rekonstrukci plynovodů, a že proto bude muset zvýšit transportní poplatky. Ty povedou ke zvýšení ceny pro vás, a vy, kteří budete mít krátkodobé smlouvy, dopadnete jako sedláci u Chlumce, neboť malí hráči nemají finanční rezervy, kterými by mohli po určitý čas utlumit toto zvýšení cen a budou je ml!set plně zvýšit. Náhle na tom budete u dodavatele Č. 2, 3, 4 hůře než u dodavatele Č. 1, novou smlouvu uzavřete s dodavatelem Č. 1, což postupně povede k bankrotu dodavatele Č. 2, 3, 4. Budou tu sice noví dodavatelé Č. 5 a 6, ale k těm po zkušenostech s dodavateli Č. 2-4 už nepůjdete, což povede k tomu, že z trhu malí hráči postupně zmizí.

V tu chvíli raketově vzroste význam regulačního úřadu, který se bude všemožně snažit o to, aby trh s plynem neovládl monopolní dodavatel. Ale nebude to mít vůbec jednoduché, neboť distribuční, a teď už téměř monopolní dodavatel Č. 1 prokáže, že se musel podílet na vybudování nového zahraničního zdrojového plynovodu, a že proto musí tyto své náklady zohlednit v trvalém zvýšení prodejní ceny plynu. Argument bude mít pádný: zdrojový dodavatel musí dodávat plyn z nově otevřených ložisek za pomoci nových plynovodů. Sám není schopen to financovat, takže alternativou k podílnictví na plynovodu by byly dlouhodobé smlouvy s ještě vyššími cenami, nebo konec dodávek plynu. Národní regulační úřad bude muset akceptovat výši ceny nasazené zdrojovým dodavatelem, protože jeho regulační pravomoc tak daleko nesahá a protože bude raději volit vnucené vyšší ceny než ukončení dodávek plynu. A tak jsme zjistili, že tzv. liberalizace trhu nemůže vést nikam jinam než k monopolizaci trhu. Jedinou otázkou je, zda to bude monopol národní, evropský, nebo celosvětový.

Převzato z časopisu PLYN 12/2004.