OBJEVILO SE MONSTRUM! CO SI JEŠTĚ O NÁS MŮŽE NĚKDO POMYSLET?

Alexej Miller o expanzi monopolu na trhu plynu, nafty a elektrické energie

V roce 2007 se Alexej Miller nezúčastnil výročního setkání akcionářů DAD Gazprom, na němž obvykle přednášel hlavní referát. Jako jistou náhradu za své vystoupení však poskytl zajímavý rozhovor Natalii Grib z moskevských novin Kommersant.

Jaké jsou hlavní výsledky Gazpromu za rok 2006?

Na prvním místě je třeba hovořit o prodloužení dlouholetých exportních kontraktů na prodej nových objemů plynu v Evropě a vstup na trh konečných spotřebitelů. Mluvím o Itálii, Francii, Rakousku a prvních krocích v Dánsku. Tak na pozadí neustálého napadání Gazpromu ze strany jednotlivých politiků a tisku si evropský byznys racionálně vybírá, usiluje o rozvoj a upevňuje spolupráci s námi. To je pochopitelné. Široké publikum vzalo existenci Gazpromu na vědomí před několika lety v souvislosti s aukcí Juganskněftěgazu, s konfliktem s Ukrajinou a s šokujícím růstem kapitalizace. "Objevilo se monstrum!" - Co si mají o nás myslet občané? Současně naši partneři projevili 100procentní důvěru v Gazprom. Nové kontrakty na dodávky plynu, nové společné projekty, nové transportní trasy - to je nejlepší odpověď všem skeptikům v Evropě a za jejími hranicemi.
Dalším důležitým výsledkem roku 2006 je rozhodnutí o liberalizaci ruského trhu s plynem. Odkládat toto rozhodnutí už nebylo únosné. Levný plyn provokoval nekontrolovaný růst poptávky. Po celou dobu reforem v naší zemi zůstával plyn Gazpromu jediným palivem, jehož cena byla direktivně regulována na základě historických souvislostí, nikoli na základě reálné poptávky a nabídky. Úloha zemního plynu v energetické bilanci vzrostla na více než 50 % a v některých regionech na 80 %, použití uhlí, mazutu a dalších druhů alternativního paliva se snížilo.

Plynu snad není dost?

Gazprom splnil parametry energetické strategie vlády, jejíž programový dokument byl přijat před 3 lety. Těžba plynu činila v roce 2006 o 25 miliard kubických metrů více, než předpokládal plán na rok 2010. A objem těžby v roce 2010, do něhož byl vypracován investiční program, odpovídá maximální úrovni těžby v roce 2020 podle energetické strategie. Umělá láce plynu vedla k narůstající disproporci mezi očekávaným růstem poptávky, zdrojů a možnostmi plynárenských společností včetně těch nezávislých zabezpečit objevivší se poptávku. Naše náklady na těžbu a transport plynu by se při cenách plynu na domácím trhu nikdy neuhradily.

Burzovní obchodování s plynem pomohlo vybilancovat situaci?

Rozšíření burzovních obchodů, využití střednědobých kontraktů se vzorcem ceny pro základní objem dodávek komerčním spotřebitelům, postupný přechod na stejnou výnosnost všech trhů Gazpromu - to vše umožnilo nastolit plnohodnotné tržní vztahy. To bude stimulovat rozvoj konkurence a rozšíření obchodu nezávislých producentů plynu. Objektivní účtování v cenách plynu podle jeho kvalitativních charakteristik ve srovnání s alternativními druhy paliva bude zabezpečovat racionální využití plynu. Vedle toho bez přechodu k tržním cenám plynu pro průmyslové spotřebitele bylo by v naší ekonomice příliš velkým lákadlem zůstat v roli exportéra energetických zdrojů a polotovarů, nevznikly by stimuly investovat do výroby vysoce technologické produkce. Proto je přijetí rozhodnutí vlády o liberalizaci trhu s plynem závažné nejen pro průmysl paliv, ale i pro celou ekonomiku.

A co prodej aktiv JUKOSu. Proč se Gazprom zřekl účasti na něm? Konkrétně: top-manažeři společnosti dříve tvrdili, že pro monopol je zajímavý Tomskněft. Nejednali jste s Rosněftem o výkupu některých aktiv JUKOSu?

Zhodnotili jsme potenciální rizika v těchto aukcích z hlediska jejich velikosti pro Gazprom. A ve vztahu k jakýmkoli ujednáním je Gazprom otevřená společnost, a jestliže dosahujeme konkrétních dohod, pak o nich ihned informujeme. To platí i o jednotlivých bodech dohody o partnerství s Rosněftem.

Nicméně Gazprom dostal svoji roli v aktivech JUKOSu přes opci s italskými společnostmi Eni a Enel týkající se Arktigazu, Urengojlu a Gazprom něftu. Kdy a za jakých podmínek realizuje Gazprom tyto smlouvy?

Jako vždycky - na tržních principech. Tato transakce vyvolala zvýšenou pozornost, ale nesmíme zapomenout, že tato dohoda je pouze částí celého souboru dohod s Eni. Dovádíme spolupráci s italskou společností na kvalitativně vysokou úroveň. Je to podobné tomu, jak Gazprom spolupracuje s německými partnery; s Eni stavíme společný byznys v celém řetězci vytváření hodnoty - od sondážních vrtů až po práci s konečnými spotřebiteli včetně projektů dopravy plynu. Dohoda o plynovodu .,Južnyj potok" (Jižní proud) dokazuje, že evropské země se děli o naše starosti s tranzitními riziky. Jestli si vzpomínáte, zvláště ze strany jejich vůdců poprvé zazněly návrhy na zhodnocení priority výstavby nového jižního koridoru. Evropa potřebuje nové objemy plynu a zvýšení spolehlivosti dodávek. Južnyj potok odpovídá těmto potřebám. Eni už dávno hledala nové společné projekty s Gazpromem se snahou zopakovat úspěch" Modrého proudu" (Goluboj potok).

Považujete tento projekt za úspěch, přestože není do této doby plně vytížen?

Za prvé - vytížení plynovodu se postupně zvyšuje podle dávno schváleného plánu. Za druhé - neuvažujeme tak jenom my. Zeptejte se Turků, co by dělali bez Modrého proudu po explozi a přerušeních dodávek plynu, které jdou do Turecka plynovody z třetích zemí. Nejeden rok a nejednou v průběhu měsíců jsme podrželi bilanci plynu v Turecku 50% zvětšením dodávek plynu v zimním období do Turecka oproti plánu.

Plyn z přikaspického regionu se jeví jako jeden ze zdrojů zásob pro alternativní projekt Nabucco. Není Južnyj potok politickým rozhodnutím dělajícím kříž nad projektem realizovaným bez účasti Gazpromu?

Proč pokládáte tyto projekty za alternativní? Je-Ii projekt Nabucco ekonomicky založen, má-Ii potvrzenou poptávku po plynu a odpovídající zdrojovou bázi, pak mu nikdo nemůže bránit. A Gazprom by se v budoucnosti mohl stát jedním z účastníků projektu Nabucco, už proto, že Gazprom je s jeho iniciátory v neustálém kontaktu.

Když Gazprom koupil Kovykty, výhodně položené vzhledem k Číně, bylo by logické exportovat plyn do Číny právě odtud. A plyn ze Sachalinu nechat na vnitřním trhu. V tom případě by však vznikl rozpor zájmů s Rosněftem v projektu "Sachalin 3". Kam tedy půjde plyn ze Sachalinu a Kovyktů?

Směr dodávek a zdrojová báze jsou určeny programem pro Východní Sibiř a Dálný východ přijatým vládou Ruské federace. Kovykty nejsou mezi prvořadými exportními zdroji. Těžba na tomto nalezišti bude zahájena značně později než na Sachalinu.

Jak se daří rozhovory o přibrání partnerů do projektu osvojení Štokmanovského naleziště? V srpnu, kdy se spojí norské společnosti Statoil a Hydro, zůstanou jen tři zahraniční uchazeči o účast v projektu osvojení Štokmanovského naleziště. Tento počet odpovídá původní představě Gazpromu o počtu partnerů. Může se stát, že přijmete všechny tři a pustíte se do projektu?

Jak víte, v říjnu 2006 Gazprom přijal rozhodnutí, že bude jediným držitelem licence na Štokman. Potenciální zahraniční partneři nicméně pokračovali s námi v rozhovorech v hledání jiných způsobů spolupráce. První fáze rozhovorů o osvojení naleziště se blíží ke svému závěru a myslím, že brzy oznámíme dosažení konkrétních dohod. Štokman považujeme za zdrojovou bázi pro export ruského plynu do Evropy plynovodem Severní potok (Severoevropský plynovod, Nord Stream) a také pro výstavbu závodu na výrobu zkapalněného zemního plynu LNG.

Co se vůbec dnes děje na Štokmanu: jaké práce se tu provádějí, jaký je objem financování ze strany Gazpromu, jaké jsou upřesněné lhůty realizace projektu?

Je rozpracován grafikon synchronizující začátek těžby, dodávek plynu plynovodem a výroby LNG s dlouhodobou bilancí plynu Gazpromu. První plyn ze Štokmanu bude vy těžen v roce 2013. V roce 2007 dosáhne objem investic 17,1 mld. rublů. Tento projekt má unikátní význam nejen pro Rusko, ale i pro světový trh s plynem. Geografické uložení a zásoby tohoto naleziště jsou takové, že se Štokman perspektivně stane jedním z vedoucích článků systému globální energetické bezpečnosti. Jsme připraveni ke spolupráci s našimi zahraničními partnery ve všech sférách uvedeného projektu.

Ale Severní potok se setkal s aktivním odporem v řadě evropských zemí. Antimonopolní komise EK upozornila, že je třeba, aby Gazprom prodal svoji účast v projektu v případě přijetí opravy plynárenské směrnice EU v rámci liberalizace trhů s plynem v Evropě. Nebylo by dobré pospíšit si s výstavbou? Nebylo by lepší postavit druhou větev plynovodu Jamal-Evropa? To by bylo třikrát levnější než podvodní plynovod přes Balt.

To není právně ani geograficky opodstatněné. Severní potok probíhá od ruského pobřeží po dně Baltického moře v neutrálních vodách. K tomu poznamenám, že plyn, který bude dodáván Severním potokem, je už prodán, v r. 2010 ho mohou očekávat spotřebitelé, a my jsme radili Evropské komisi pozorně analyzovat možný vliv zdržení projektu na budoucí konjunkturu cen v Evropě. Co se týká Polska, pak požadavek na doplňující dodávky plynu z Ruska tato země nepředpokládá, a nezbytnost stavět nové přepravní kapacity plynu ve směru Polska tu není. Pakliže se situace v budoucnu změní, je možno plyn dodat ze západního směru, už nyní jsou takové návrhy zpracovány.

Čím by se měl stát ve výsledku Gazprom něft - společností s vlastní tržní kapitalizací disponující vlastními zásobami ropy, nebo výrobní jednotkou monopolu s držením všech naftových licencí Gazpromu? Odeberete snad Gazprom něft z kótovaných listů? Jak se chystáte zvednout těžbu Gazprom něftu na 40-45 milionů tun?

Strategie Gazprom něftu předvídá velmi ambiciózní růst těžby - na 80 mil. tun v roce 2020. V tomto dokumentu jsou popsány základní kroky k dosažení tohoto cíle. Integrace zdrojové báze tekutých uhlovodíků Gazpromu a výrobních možností Gazprom něftu dá velmi dobrý výsledek. K uskutečnění takovéto integrace realizujeme opci s Eni a skoupíme 20 % akcií Gazprom něftu. Pak určíme formu konsolidace akciového kapitálu a zdrojové báze. Další taktiku nám napovídá zvýšený zájem o balík akcií Gazprom něftu projevený v etapě přípravy aukce. Nejdříve společnost zůstane veřejnou a kótovanou na burze. Později bychom mohli prozkoumat možnost použití balíku akcií o velikosti blokujícího balíku jako kvalitního základu pro vytvoření nové mezinárodní aliance.

Jaké jsou plány Gazpromu v energetice? Jak budete strukturovat získaná energetická aktiva? Jaké místo v této struktuře zaujímá LNG s SUEK? Jak se to bude nazývat, kdo to bude řídit, jaká aktiva a jaký vklad přinese Gazprom? Bude to veřejná společnost? Vložíte do toho LNG, abyste financovali modernizací pouze výroby z plynu, nebo i z uhlí?

V posledních letech Gazprom aktivně rozšiřuje svoji přítomnost v elektroenergetice. Naším strategickým cílem je zformování efektivní skupiny podniků na výrobu elektrické energie v kvalitě jednoho z profilových směrů činnosti Gazpromu. Úloha použití plynu v elektroenergetice je velmi vysoká, to nám dovoluje zabezpečit dobrou synergii s plynárenským byznysem. Mezi našimi cíli je zvětšení rentabilnosti kapitálu, diverzifikace rizik tarifní regulace, optimalizace bilance paliv. Jako podstatný akcionář RAD JES Rossii a DAD Mosenergo, je Gazprom připraven stát se jedním z největších akcionářů, nikoliv však monopolním hráčem na reformovaném trhu elektrické energie Ruska.
Zapojení Gazpromu do projektů výroby el. energie z uhlí umožní realizovat schéma bilancovaného čerpání uhlí i plynu, a tím zvýšit efektivnost marketinku plynu. Proto hodláme vytvořit společný podnik s největší uhelnou společností země- SUEK. Nyní pokračujeme ve strukturaci dohody, především si musíme vyjasnit, jaká výrobní aktiva získáme do našeho balíku akcií RAO JES Rossiji.

Jak budete řídit svá neprofilová aktiva? Konkrétně - nakolik máme informace - chystáte se už letos prodat kontrolní balík Gazprombanky? Co se v takovém případě stane se Sibir Holdingem? Bude plně převeden například na Gazfond? Jaké jsou plány ve vztahu k Siburu - prodej účasti strategickému investorovi, IRO, reorganizace s vydělením chemických společností příliš úzkého prollu?

Je třeba si uvědomit, že my vše kupujeme jedno po druhém. Koneckonců profilovými pro nás zůstávají plyn, ropa a elektroenergetika. Neprofilová aktiva prodáme. Jenom rozpočet letošního roku předpokládá prodej neprofilových aktiv za více než miliardu dolarů. Pokud jde o Gazprombanku a Sibur, to jsou pro Gazprom neprofilová aktiva. Plány se Siburem mohou kombinovat různé přístupy: strategického investora, i IRO, i reorganizaci.

V poslední době se v ruském i mezinárodním tisku z vysokých míst a také v Kongresu USA nejednou hovořilo o vytvoření plynárenského OPECu. Jste připraveni se k němu připojit?

V této otázce bych se neomezoval pouze na rámec plynárenství. Současný obchod se zřetelně globalizuje a překračuje rámec odvětví a národních trhů. Právě proto Gazprom před dvěma roky přijal rozhodnutí o počátku vytváření globální energetické společnosti. A dnes je možné bez přehánění říci, že proces přeměny Gazpromu ze společnosti-národního šampióna v globálního energetického lídra se uskutečnil. Za 6 let kapitalizace společnosti vzrostla 25krát a na konci minulého roku její velikost činila více než 270 miliard amerických dolarů.
Nejenže rozvíjíme unikátní zdrojovou bázi, zvyšujeme výrobní potenciál a vkládáme značné prostředky do modernizace plynovodního systému, ale osvojujeme si i nové trhy odbytu, diverzifikujeme směry transportu energetických zdrojů a také rozvíjíme nové způsoby obchodu - aktivně vstupujeme do elektroenergetiky a ropného byznysu, rozvíjíme celý řetězec přetváření uhlovodíků. Vedle toho se Gazprom stává podstatným hráčem na trhu LNG. To představuje aktivní rozšiřování způsobů obchodů, regionů působnosti, doplňkové snížení rizik.
Výsledky práce Gazpromu za poslední léta přehledně demonstrují jeho efektivnost jako globálního konkurenta, stačí připomenout, že jsme už druhou mezi světovými energetickými společnostmi. Ale s tím se nechceme spokojit Právě pro bouřlivý rozvoj Gazpromu v posledních letech možná ostřeji než naši kolegové a partneři na trhu pociťujeme nesoulad pravidel hry existujících v energetickém sektoru a současných výzev světové ekonomiky.

Co máte konkrétně na mysli?

Globální energetický trh je charakteristický: za prvé, utužením konkurence na zdrojích, zdražením zdrojů, uzavřeností řady trhů, a za druhé, zřejmým zvětšením rizika různých účastníků trhu. Spotřebitelé energetických zdrojů neustále vyjadřují nebezpečí ve vztahu ke spolehlivosti a objemům dodávek a prognózování jejich hodnoty. Tranzitní země, které hrají stále větší roli v systému globální směny, neskrývají svoje starosti ve vztahu k perspektivám udržení existujících objemů a tarifů za tranzit, což je vlastně nerozlučně spojeno s nezbytnosti údržby a modernizace tranzitních energetických systémů. Podle mne dodávky do této doby nemohou být jisté co do možnosti udržení temp rozvoje trhů, bilance poptávky a nabídky a přijatelné normy přírůstku, což staví pod hrozbu návratnost investic a podrývá základy řízení energetického byznysu. Gazprom se stejně jako všichni lídři trhu ve své práci neustále střetává s podobnými problémy.
Při provádění postupného přechodu k liberalizaci ruského vnitřního trhu se Gazprom současně s tím při práci na evropských trzích střetává s různými projevy diskriminačního charakteru. Namísto bezdůvodných obavo neschopnosti Gazpromu zabezpečit dodávky podle dlouhodobých kontraktů očekáváme od našich mezinárodních partnerů uznání očividného faktu, že potvrzené zásoby společnosti jsou dostatečné jak pro bezvýhradní a dlouhodobé splnění všech uzavřených i plánovaných dohod, tak i pro zabezpečení patřičného vstupu na nové trhy. Od našich evropských kolegů čekáme podporu v otázce nezbytnosti modernizace systému tranzitních plynovodů jednotlivých zemí, včetně ohledu na kapitálový vstup Gazpromu do odpovídajících společností. V souvislosti s tím bych rád vyjádřil naději, že SP Gazpromu i Beltransgazu umožní nám vyhnout se situaci, vzniklé v ukrajinském plynovodním systému na jaře minulého roku.

O jakých opatřeních v regulování situace je možno hovořit - přece jenom plynárenský OPEC, nebo něco jiného?

Systémově vznikající rizika globálního energetického trhu potřebují vytvoření systému světové energetické bezpečnosti, jehož vybudování je možné pouze za podmínek přechodu od konkurence národních šampiónů ke spolupráci globálních lídrů. Základem vytvoření takového systému pro všechny účastníky na trhu by se mělo stát schválení jednoduchých a pochopitelných mechanizmů snížení základních rizik a vytvoření systému koordinace zájmů jak globálních lídrů, tak i účastníků národních trhů.
Základními principy by se mohly stát rozvoj systému dlouhodobých komerčních kontraktů, s ohledem na tranzit; závazný mezinárodní audit zásob; přijetí regionálních i globálních strategií jejich přírůstků; schválení energetických bilancí na střednědobou a dlouhodobou perspektivu a otázky systému tvorby cen včetně ohledu na rozvoj trhu LNG. A samozřejmě vytvoření systému mezinárodní kooperace pro technologické a ekologické zabezpečení globálních energetických projektů.
Zřejmě bychom se mohli bavit i o vytvoření mezinárodní energetické organizace - analogické s Radou bezpečnosti OSN, avšak ve sféře energetiky. Na rozdíl od vámi připomínaného plynárenského OPECu, by tato organizace měla regulovat nikoli kvóty těžby, což je samozřejmě také velmi důležité, nýbrž se zabývat strategickými principy spolupráce na globálních energetických trzích. Konkurence už bylo dost, je čas pro spolupráci.

Převzato se souhlasem autorky Natálie Grib z deníku Kommersant (www.commersantru)

Převzato z časopisu PLYN 09/2007.