Návrh zákona o hospodaření energií

1. Obecná část

a) Zhodnocení platného právního stavu

Problematika hospodaření energií, respektive oblast konečné spotřeby energie, není dosud v našem právním řádu dostatečně legislativně zakotvena. Jediná zmínka je ve vyhlášce MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, která byla vydána k provedení zákona č. 50/1996 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 83/1998 Sb. Tato vyhláška v § 28 stanoví, že "budovy musí být navrženy a provedeny tak, aby spotřeba energie na jejich vytápění, větrání, případně klimatizaci byla co nejnižší." Dále vyhláška stanoví, že "tepelně technické vlastnosti budov jsou dány normovými hodnotami." Stejný problém je ještě řešen v příloze č. 1 k vládnímu nařízení č. 178/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky, a kterým vláda nařizuje podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky v kapitole 6 Úspora energie a ochrana tepla, že "stavba a její zařízení pro vytápění, chlazení a větrání musí být navrženy a postaveny takovým způsobem, aby objem energie spotřebovaný při provozu byl nízký s ohledem na klimatické podmínky a požadavky uživatelů."

b) Hlavní principy navrhované právní úpravy

Účelem navrhovaného zákona je vymezit a upravit práva a povinnosti právnických a fyzických osob v oblasti hospodaření energií, včetně vymezení práv a povinností orgánů státní správy na tomto úseku. Věcný záměr zákona o hospodaření energií byl jako součást koncepce tvorby energetické legislativy schválen vládou České republiky dne 17. května 1999 usnesením č. 482, které uložilo ministru průmyslu a obchodu ve spolupráci s ministry životního prostředí, financí a pro místní rozvoj zpracovat a vládě předložit návrh zákona.
Návrh zákona o hospodaření energií navazuje na současně předkládaný zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a zákon o Státní energetické inspekci a realizuje záměry státní energetické politiky v oblasti užití energie.
Návrh zákona obsahuje předmět úpravy, definice základních pojmů, zpracování energetických koncepcí státní i územních, Národní program hospodárného využívání energie a využívání jejích druhotných a obnovitelných zdrojů energie, některá opatření ke zvyšování hospodárnosti užití energie, jako jsou úprava účinnosti užití energie včetně aplikace energetických štítků, povinnost kombinované výroby elektřiny a tepla, provádění a náplň energetických auditů a působnost Ministerstva průmyslu a obchodu, pověření kontrolou a ukládáním sankcí Státní energetickou inspekci a ochranu zvláštních zájmů a naposled stanovení odvodu z elektřiny pro podporu hospodárného využívání energie a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Návrh zákona obsahuje i změnu zákona o Státním fondu životního prostředí.

c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Zkušenosti zemí Evropské unie ukazují, že pouhé působení trhu, včetně liberalizace cen energie, není dostatečným nástrojem pro dosažení potřebné úrovně úspor energie. Proto i v těchto státech byly přijaty zákony, podporující energetické úspory. Oproti České republice výkonnost ekonomik těchto zemí umožňuje i vydatnější podporu realizace energeticky úsporných opatření buď přímo ze státního rozpočtu, nebo formou daňových úlev. Členské země EU vytvářejí i společnou legislativu. Předložený návrh zákona o hospodaření energií z této legislativy vychází.
Podpisem Dohody k Evropské energetické chartě v prosinci 1994 a zejména pak podpisem Protokolu o energetických úsporách a souvisejících hlediscích této dohody plynou pro Českou republiku závazky a doporučení, které jsou naplňovány předkládaným návrhem zákona.
Cílem zákona je vytvořit předpoklady pro snížení energetické náročnosti ekonomiky České republiky, pro zvyšování spolehlivosti zásobování energií a přispět k trvale udržitelnému rozvoji společnosti. Tím bude naplněna i příslušná část ekologické politiky státu.
Státní energetická politika a Státní politika životního prostředí stanovují v oblasti úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie společný cíl -dosáhnout do roku 2010 čtyř až šesti procentní podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů. K dosažení tohoto cíle je podle vládou schválené koncepce Státního programu podpory úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie nutné vynakládat ročně nejméně cca 2,5 mld. Kč ve veřejném i soukromém sektoru. Podle zpřesněných odhadů uvedených v "Národní studii energetické efektivnosti - Česká republika", která byla v roce 1999 zpracována pod záštitou z Světové banky, je k dosažení cílů stanovených výše uvedenými státními politikami nutné v letech 2000 až 2010 vynaložit z veřejných i soukromých zdrojů nejméně 26,8 mld. Kč, tj. v průměru 2,44 mld. Kč ročně. Tato podpora by pro některé typy úspor energie a některé druhy zařízení na využívání obnovitelných zdrojů energie měla být poskytována všem, kteří splní předem stanovená kritéria.
Finanční odvod na podporu úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie je dočasným opatřením, navrhovaným na období dosažení potřebné dynamiky procesu využívání celkového potenciálu úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie srovnatelné se zeměmi EU a dosažení uvedených koncepčních cílů.
Zdroje státního rozpočtu jsou v současné době výrazně limitovány. Účelem zavedení tohoto odvodu je vytvoření mimorozpočtového zdroje finančních prostředků na podporu úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie.
Současné náklady (a tím i ceny) na výrobu energie z klasických zdrojů jsou tedy výrazně podhodnocené, protože nezahrnují podstatnou část externalit (nákladů na odstraňování škod na životním prostředí spojených se získáváním energie). Této výhody nízkých cen využívají všichni koneční spotřebitelé energie. Dále vyšší úspory energie a vyšší využití obnovitelných zdrojů zlepší životní prostředí. Prospěch z tohoto zlepšení budou mít především občané, tj. jedna z kategorií konečných spotřebitelů energie.
Odvod na podporu úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie se zavádí pouze z fiskálních důvodů. Primárním účelem zavedení odvodu není stimulace k ochraně životního prostředí, protože na to jsou jeho sazby příliš nízké. Přesto zavedení odvodu významně přispěje ke zlepšení životního prostředí, protože umožní podstatně zvýšit úspory energie a využívání obnovitelných zdrojů energie.
MF společně s MŽP připravují návrh ekologických daní, kde se předpokládá zdanění paliv a energie včetně elektřiny. Se zavedením nenulových sazeb těchto daní se však počítá až ve střednědobém horizontu. Před zavedením nenulových sazeb těchto daní budou vyhodnoceny vzájemné vazby těchto daní a odvodu a v návaznosti na to budou navrženy úpravy odvodu, případně jeho zrušení.

d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR

Realizací navrhovaného zákona bude splněna dlouhodobá snaha legislativně pokrýt oblast konečné spotřeby energie. Východiskem je zejména Ústava ČR ze dne 16. 12. 1992, kde v hlavě první, čl. 7 je uvedena povinnost: "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství", a Energetická politika České republiky. Právo státu na kontrolu efektivního užívání energetických zdrojů a na stanovování vstupních a provozních podmínek, které musí být při využívání energie dodržovány, vyplývá jednak z nezbytnosti maximálně úsporně hospodařit s prvotními energetickými zdroji, kterých má Česká republika velmi omezené množství, ale i nutnosti ochrany životního prostředí.

e) Zhodnocení souladu, navrhované právní úpravy s mezinárodními závazky včetně souladu s právem Evropské unie

Důsledkem realizace navrhovaného zákona bude sblížení legislativy České republiky
v oblasti energetiky s legislativou zemí Evropské unie a stanovení ekvivalentních podmínek při využívání energie jako v zemích EMU, a dále naplnění doporučení Mezinárodní energetické agentury v oblasti energetických úspor, což je podmínkou vstupu České republiky do této organizace. V rámci připomínkového řízení k věcnému záměru zákona konstatoval odbor kompatibility Úřadu vlády ČR, že předkládaný návrh je v souladu s obecnými zásadami práva ES a že obecné principy návrhu nejsou v rozporu s komunitární legislativou. Stejný názor vyjádřili i experti, zabývající se touto problematikou v rámci programu PHARE.
Směrnice Rady Evropské unie, které byly při návrhu zákona vzaty v úvahu:
- Směrnice Rady č. 93/76/EEC o limitech emisí CO2 zvyšováním energetické účinnosti,
- Směrnice Rady č. 92/42/EEC o účinnosti nových horkovodních kotlů spalujících tekutá
či plynná paliva s doplňkem č. 93/68/EC,
- Směrnice Rady č. 78/170/EC o provedení tepelných generátorů pro vytápění a přípravu teplé vody a o izolaci teplovodních a horkovodních sítí s doplňkem č. 87/885/EC,
- Směrnice Komise č. 96/57/EC o energetické účinnosti domácích elektrických chladniček, mrazniček a jejich kombinací,
- Směrnice Rady č. 92/75/EEC, o označování štítkováním a o informování o normách výrobků týkajících se spotřeby energie a jiných zdrojů u domácích spotřebičů,
- Směrnice Komise č. 95/13/EC, zavádějící směrnici Rady 92/75/EEC, týkající se energetického štítkování domácích elektrických bubnových sušiček,
- Směrnice Komise 95/12/EC, zavádějící směrnici Rady 92/75/EEC, týkající se energetického štítkování domácích praček,
- Směrnice Komise 94/2/EC, zavádějící směrnici Rady 92/75/EEC, týkající se energetického štítkování domácích elektrických chladniček, mrazniček a jejich kombinací,
- Směrnice Rady č. 79/530/EEC o označení spotřeby energie domácích spotřebičů štítkováním,
- Směrnice Rady č. 79/531/EEC, vztahující se na pečící trouby a označení štítkováním jejich spotřeby energie, jako domácích spotřebičů,
- Směrnice Komise č. 97/17/EC, zavádějící směrnici Rady 92/75/EEC, týkající se energetického štítkování myček nádobí,
- Směrnice Komise č. 96/60/EC, zavádějící směrnici Rady 92/75/EEC, týkající se energetického štítkování sušiček prádla,
- Směrnice Komise č. 98/11/EC, zavádějící směrnici Rady 92/75/EEC, týkající se energetického štítkování svítidel.
Odvod z elektřiny je kompatibilní se směrnicí EU č. 96/92/EC o obecných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Využití tohoto odvodu na podporu investic do úspor energie
a využívání obnovitelných zdrojů energie a na dotování provozních nákladů zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů je v souladu s Pokyny EU pro poskytování státní pomoci k ochraně životního prostředí (94/C 72/03) a je v EU doporučovaným schématem financování.

f) Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, nároky na státní rozpočet

1. Územní energetické plánování
Zákon počítá se zavedením zpracovávání energetických koncepcí. Vzhledem k tomu, že se jedná o činnost související s územním plánováním a stavebním řízením, nepředpokládá se zvýšení nároků na státní rozpočet nad současně vynakládané částky.

2. Programy na podporu úsporných opatření
Programy budou financovány ze státního rozpočtu vždy podle vývoje situace a výše dotací není předem určena.

3. Ministerstvo průmyslu a obchodu
Návrh zákona počítá s tím, že tak jako doposud bude ze státního rozpočtu financován Národní program hospodárného využívání energie a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Ministerstvo ve své působnosti především rozhoduje o přidělování dotací v rámci Programu a iniciuje aktivity vedoucích k úsporám energie a snižování energetické náročnosti. S tím souvisí zpracování, vyhlašování a vyhodnocování řízení Programu. Předpokládá se
že ministerstvo bude tuto činnost zabezpečovat prostřednictvím k tomu určené organizační složky státu, kterou bude Česká energetická agentura. Činnost ČEA je financována prostřednictvím rozpočtu MPO a nebude vyžadovat ze státního rozpočtu zvýšený příděl.

4. Rozšíření kontrolních pravomocí SEI
Rozšíření kontrolních pravomocí Státní energetické inspekce v rámci zákona
o hospodaření energií nebude mít na státní rozpočet vliv.

5. Realizace energetických auditů
Přímý okamžitý vliv na státní rozpočet se nepředpokládá. V rozpočtových
a příspěvkových organizacích se v prvních třech letech od nabytí účinnosti tohoto zákona projeví potřeba financování energetického auditu, která bude pokryta stávajícím rozpočtem. Následně bude potřeba investičních prostředků na realizaci jejich závěrů. Po zkušenostech
s realizací programů na podporu úsporných opatření je možno konstatovat, že se tyto prostředky vrátí a posléze způsobí snížení rozpočtových výdajů. Stejným způsobem se projeví i snížení ekologických škod. Při realizaci výsledků auditu je možné využít i zvláštních forem financování, jako je systém dodavatelských úvěrů v rámci smluv o energetických službách (metoda EPC), které jsou realizovatelné již dnes podle Zásad pro poskytování a čerpání prostředků státního rozpočtu určených na pořizování, technická zhodnocení, opravy
a udržování investičního majetku, vydaných Ministerstvem financí.

6. Odvod elektřiny
Zavedení odvodu a jeho použití na podporu úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie nevyvolá dodatečné požadavky na státní rozpočet. Naopak - dojde ke snížení tlaku na výdajovou stránku státního rozpočtu, protože se výrazně omezí výdaje na tuto oblast ze státního rozpočtu (pro rok 2001 jsou tyto výdaje plánovány ve výši 0,01 % HDP).
Dopady zavedení odvodu budou následující:
- celkový roční přínos 480 mil. Kč
- zvýšení průměrné ceny elektřiny o 0,6 %
- zvýšení průměrné ceny pro domácnosti o 0,65%
- zvýšení ceny elektřiny v sazbě B (nejrozšířenější sazba) 0,4%
- zvýšení ceny elektřiny v sazbě BP (přímotopy) 0,8%
- zvýšení výdajů na 1 člena průměrné domácnosti 1,35 Kč/měsíčně
- zvýšení výdajů na průměrnou domácnost 3,45 Kč/měsíčně
Zavedení odvodu tedy bude znamenat zvýšení cen elektřiny v průměru o 0,6 %. Vzhledem k nepatrné výši navýšení cen a také vzhledem k pokračujícímu narovnávání cen energie budou dopady zavedení odvodu na domácnosti a hospodářskou sféru zanedbatelné.

2. Zvláštní část

K § 1

Cílem navrhované právní úpravy je doplnění právního řádu České republiky takovým předpisem, který by, obdobně jako je tomu v zemích Evropské unie, upravoval právní rámec v oblasti hospodaření energií, tj. přispíval k jejímu hospodárnému využívání v rámci celé ekonomiky. V této souvislosti je neméně důležitá i orientace rozvoje energetiky na využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie.
Prioritním účelem této právní úpravy je vymezit zájmy společnosti v oblasti konečné spotřeby energie a dosáhnout snížení vysoké energetické náročnosti ekonomiky České republiky a tak současně i dosáhnout snížení nepříznivých vlivů energetických procesů na životní prostředí. Je tedy předmětem navrhované právní úpravy i stanovení některých opatření s cílem stimulovat podnikatelské subjekty k modernizaci zastaralých výrobních technologií a k modernizaci finálních výrobků s nízkou energetickou účinností a stanovení opatření k dosažení žádoucí motivace uživatelů energie chovat se efektivně při jejím užití.
Zhruba dvojnásobná energetická náročnost tvorby HDP (měřená v tuzemské spotřebě primárních energetických zdrojů na jednotku HDP v paritě kupní síly) ve srovnání
s průměrem EU má tyto nejvýznamnější příčiny:
- vysoký podíl tuzemských zdrojů energie na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů s vysokou energetickou náročností získávání těchto zdrojů a dále vysoký podíl méně kvalitních paliv (hnědé uhlí) na tuzemské spotřebě, které je možné využívat pouze s relativně nízkou účinností přeměny v porovnání s jinými palivy (plynnými a kapalnými),
- odlišné klimatické podmínky - energetická náročnost v České republice je z tohoto důvodu objektivně vyšší než v EU jako celku (výjimkou je několik zemí s chladnějším klimatem),
- odlišná struktura ekonomiky s výrazně vyšším podílem průmyslu a nižším podílem sektoru obchodu a služeb a dále vysoký podíl energeticky náročné výroby v průmyslu s nízkou přidanou hodnotou,
- používání zastaralých technologií s nízkou energetickou účinností, vysoké ztráty v konečném užití energetických zdrojů v komunálně-bytovém sektoru, a to především
v důsledku špatných technických parametrů budov a systémů vytápění a rozvodů teplé užitkové vody.
Z uvedených příčin vyšší energetické náročnosti HDP v ČR jsou za nejdůležitější považovány poslední dvě z uvedeného výčtu. Od jejich řešení lze očekávat nejvyšší energetické a ekonomické efekty, i když přínosy z jejich řešení není reálné očekávat rychle vzhledem k jejich velké finanční náročnosti.
Uvedený nástin příčin více zdůvodňuje nutnost vytvoření předpokladů pro snížení přetrvávající vysoké energetické náročnosti ekonomiky České republiky s cílem dosáhnout snížení nepříznivých vlivů výroby, rozvodu a spotřeby energie na životní prostředí. Tím bude naplněn i požadavek trvale udržitelného rozvoje společnosti podle zákona č. 17/1992 Sb.,o životním prostředí.

K § 2

V zákoně jsou definovány základní pojmy, se kterými se dále pracuje.

K § 3

Energetika tvoří páteř ekonomiky v každé průmyslově vyspělé zemi a její bezproblémové a efektivní fungování je nutnou podmínkou úspěšného ekonomického rozvoje. Z toho plyne i zvýšená odpovědnost státu za stabilní a dlouhodobě předvídatelné ekonomické prostředí v oblasti energetiky včetně nezbytné mezinárodní spolupráce. Státní energetická koncepce musí respektovat i cíle a záměry energetické koncepce EU včetně odpovídající legislativy. Obecné cíle státní energetické koncepce směřují k zajištění spolehlivosti dodávky energie, podpoře konkurenceschopnosti energetiky a ochrany jednotlivých složek životního prostředí. Jsou založeny na integraci trhů, odstranění cenových deformací, omezení veřejných intervencí, principu udržitelného rozvoje a ochraně zákazníků.

K § 4

Při úsporném a racionálním řešení zásobování a spotřebě energie v daném území
je nutno přihlédnout k místním podmínkám. K tomu by měly sloužit příslušné územní energetické koncepce, které by měly jako výsledek spolupráce dodavatelů i hlavních spotřebitelů energie a příslušných orgánů krajů a statutárních měst koncepčně řešit výrobu, rozvod a spotřebu energie. Cílem musí být spolehlivé zásobování energií celého území, minimalizace ekologických vlivů, a to vše při co nejnižších nákladech. Zahrnutí přírodních zdrojů energie znamená zhodnocení využitelnosti např. biomasy, vodní a větrné energie, geotermálních zdrojů a pod. Územní energetická koncepce je vyjádřením státní energetické koncepce na příslušném území.
Potřeba vyváženého a integrovaného přístupu k otázkám životního prostředí a rozvoje se stala v posledních deseti letech jedním z vůdčích principů při všech mezinárodních jednáních o této problematice včetně jednání na nejvyšších úrovních. Za prioritu jsou považována opatření určená k ochraně životního prostředí při zvýšení efektivity využívání energie. Optimální kombinace forem energie při energetickém zásobování objektů je významným faktorem pro zlepšování účinnosti užití energie. Energetické koncepce budou využívány jako podklady pro územní plánování.

K § 5

Úspory energie včetně využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie vedou ke snižování energetické náročnosti a pozitivně přispívají ke zlepšení jak ekonomické, tak
i ekologické situace. Energetická náročnost v České republice je oproti vyspělým evropským státům dosud neúměrně vysoká. Zlepšování životního prostředí je obecnou prioritou.
Aktivity v této oblasti dnes vyvíjí Ministerstvo průmyslu a obchodu prostřednictvím České energetické agentury. Významná část podpor se realizuje ale i v rámci Ministerstva životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí, a dále se připravují podobné aktivity v rámci Ministerstva zemědělství a Ministerstva pro místní rozvoj a posléze v rámci všech rezortů. Z důvodu této roztříštěnosti se navrhuje, aby dobudoucna byl zpracován jeden Národní program hospodárného využívání energie a využití jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Tento program bude zpracovávat MPO jako ústřední orgán státní správy zodpovědný za energetiku v dohodě s MŽP.
Dlouhodobost Programu je dána jak náročností procesu přeměny chování všech subjektů při nakládání s energií, tak dlouhodobými cíli v oblasti životního prostředí
a energetiky. Program bude schvalovat vláda, která též rozhodne o výši dotací, které budou v rámci Programu v příslušných letech přiděleny.
Předmětem Programu nejsou jen investiční opatření, ale podstatnou roli mají i osvěta, výchova a vzdělávání směřující k cílům Programu, nezbytná je i podpora vědy a výzkumu a ostatních opatření, jejichž realizace má za následek úsporu energie a její hospodárné využití.

K § 6

Účinnost užití energie je předepisována výrobcům elektřiny a tepla, vlastníkům nebo provozovatelům rozvodů elektřiny, plynu a tepla, výrobcům, dovozcům nebo distributorům spotřebičů energie a konečně vlastníkům budov nebo společenstvím vlastníků. Těm se navíc předepisují povinnosti v oblasti měření a regulace dodávek tepla.
V této oblasti již platí řada směrnic Evropské unie, jejichž aplikace do českého práva je potřebná. Cílem je dosáhnout takový rozsah a úroveň uplatnění zásady zvyšování užití energie, která bude identická se zlepšováním energetické účinnosti ve státech EU.
Současný stav na trhu energetických spotřebičů je v rozporu s cíli energetické politiky ČR, neboť nemotivuje ke snižování energetické náročnosti. Tato skutečnost se často odráží v nedostatečné energetické účinnosti spotřebičů nebo v jejich nevyhovujících funkčních vlastnostech při jejich připojení k energetické soustavě. Dnes mají na trh prakticky neomezený přístup i výrobky, které nelze vzhledem k jejich nízké energetické účinnosti a tam platné legislativě v řadě zemí EU na trhu nabízet. Povinnost dodržování minimální energetické účinnosti u výrobků na trhu je zákonem dána výrobcům, dovozcům a distributorům obdobně jako je tomu u bezpečnosti výrobků podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.
Obdobná situace je i u zdrojů a rozvodů energie, zařízení na přeměnu jejich parametrů a u budov. Zde je povinnost dána jejich vlastníkům nebo provozovatelům, bude se jednat o majetkový nebo nájemní vztah k zařízení a budově.

K § 7

Kombinovaná výroba elektřiny a tepla při budování nových nebo při rekonstrukci stávajících zdrojů tepla či elektřiny je z fyzikálního hlediska zcela nepochybně velmi výhodná a má za účel komplexní využití používaného prvotního paliva, neboť výrobou další formy energie dochází k vyššímu energetickému zhodnocení zdroje.
Povinnost kombinované výroby je v zákoně uložena pouze v případě, že je v projektové dokumentaci, jejíž součástí je energetický audit, potvrzena ekonomická efektivnost a technická vhodnost tohoto řešení. Mezi to patří i je-li zajištěn dlouhodobý odběr či využití vyrobené energie.

K § 8

Smyslem energetických štítků je informovat spotřebitele o výši energetické spotřeby výrobku a přesvědčit ho k nákupu zařízení s nižší spotřebou energie. Tím jsou i příslušní výrobci zařízení vedeni k jejich inovaci žádoucím směrem. Makroekonomický význam spočívá v hospodárnějším využívání energie, tj. ve zmírnění požadavků na spotřebu prvotních energetických zdrojů a na příznivější stav životního prostředí. Štítkování se bude dotýkat hromadně vyráběných spotřebičů, tj. převážně určených pro domácnosti, obchody a služby, jak je tomu v předpisech platných v zemích EU. Spolu s tím se upřesňují i požadavky
na technickou dokumentaci k spotřebiči.

K § 9

Výsledkem energetického auditu je dokument, dávající objektivní obraz o způsobech a úrovni využívání energie v prověřované jednotce a formulující opatření a cíle, kterých je třeba realizovat pro dosažení úspor energie a tím i ke zvýšení efektivnosti provozování budovy, jejího technického vybavení, případně technologického zařízení. Energetický audit nebude zaměřen jen do úzkého rámce energetiky, ale bude uplatněn i při posuzování využití energie v dalších technologických procesech.
Energetický audit zahrnuje zjištění základních údajů o auditovaném objektu a jeho spotřebě energie, eventuálně o jeho vlastních zdrojích energie, zjištění nákladů na energii včetně technických a obchodních podmínek dodávek, zjištění skutečností souvisejících s distribucí energie, vyhodnocení strany spotřeby energie, zejména z hlediska účinnosti jejího užití, vyhodnocení provozních zkušeností a připomínek zaměstnanců, vypracování energetické bilance včetně definování objemu ztrát energie, vypracování návrhů na úspory energie včetně základního ekonomického vyhodnocení. Energetický audit může obsahovat i analýzy technologických procesů a způsobu provozu vlastních zdrojů energie, ověření věrohodnosti údajů provozních bilancí, ověření dodržování technologických předpisů u spotřebičů energie, ověření skutečného technického stavu stavebních konstrukcí a technických zařízení včetně podrobného ekonomického vyhodnocení.
Návrh zákona ukládá vybraným spotřebitelům energie povinnosti, které v rámci hospodárnosti výroby, distribuce a snížení spotřeby energie musí zajistit. Povinnost auditu
i pro větší podnikatelské subjekty je dána ve směrnici č. 93/76/EEC. Smyslem směrnice je v členských státech dosáhnout omezení emisí CO2. Energetický audit v podnicích s velkou spotřebou energie je ve směrnici v článku 1 uveden jako požadovaný nástroj pro zlepšení energetické účinnosti s tím, že členské státy tuto povinnost mohou realizovat formou zákona, nařízení, ekonomických a administrativních nástrojů a podobně, jejichž cíle mohou být objektivně odhadnuty. Vzhledem ke špatnému stavu energetického hospodářství republiky, který se mimo jiné projevuje i zvýšenou energetickou náročností, se navrhuje realizovat požadavek směrnice formou povinnosti ze zákona. Navíc se ukazuje, že forma energetického auditu je jedinou možností k realizaci závěrů konference z Kjóta o snížení emisí CO2.
Okruh osob, které budou povinny nechat na své zařízení zpracovat energetický audit bude dán vyhláškou, která stanoví hranice spotřeby energií. Vyhláška bude nástrojem pro rozšiřování anebo zužování okruhu těchto osob. Velcí spotřebitelé, kteří mají energetické útvary na potřebné odborné úrovni, již dlouhodobě provádějí činnosti, které jsou energetickému auditu podobné.
Pro organizační složky státu a obcí a příspěvkové organizace se závaznost výsledků energetického auditu stanoví rozhodnutím Státní energetické inspekce. Hranice 8 let pro opakování energetického auditu je stanovena v souladu s odpisovou dobou zařízení pro měření a regulaci. Pro ostatní fyzické a právnické osoby povinnost realizace výsledků energetického auditu nevzniká.
Náklady na realizaci auditů, které ukládá návrh úpravy zákona, by měli hradit, podobně jako v zemích EU, vlastníci auditovaných zařízení (zadavatelé auditu). Existuje však možnost, která je již v současné době využívána, hradit audity z prostředků poskytovaných v rámci Programu. Při realizaci výsledků auditu je možné využít i zvláštních forem financování, jako je systém dodavatelských úvěrů v rámci smluv o energetických službách (metoda EPC), které jsou realizovatelné již dnes podle Zásad pro poskytování a čerpání prostředků státního rozpočtu určených na pořizování, technická zhodnocení, opravy a udržování investičního majetku, vydaných Ministerstvem financí.

K § 10

Energetický audit mohou provádět pouze energetičtí auditoři, na které jsou kladeny zákonem určené požadavky včetně složení zkoušky.
Energetický auditor musí ručit za avizované hodnoty úspor energie a nákladů po očekávanou dobu životnosti souboru opatření, navrženého v jím zpracovaném energetickém auditu. Za tím účelem je také povinen se pojistit proti vadám díla.

K § 11

Ministerstvo ve své působnosti jednak rozhoduje o přidělování dotací v rámci Programu, jednak vykonává řadu činností, spojených s realizací zákona o hospodaření. Činnostmi podle tohoto zákona může pověřit k tomu určenou organizační složku státu.
V zemích Evropské unie jsou za tímto účelem zřízeny energetické agentury, které jsou pověřeny přípravou, organizací a obsluhou národních programů na podporu úspor energie. Agentury jsou různě organizované, ale jejich základní náplň je podobná. Rozdíly nejsou příliš podstatné, ale jsou silně závislé na místní legislativě a zvyklostech.
Česká energetická agentura je příspěvková organizace v podřízenosti MPO, která byla ustavena rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu od 1. 9. 1995. Jejími předchůdci byly Federální energetická agentura, která zanikla v roce 1992 a Energetická agentura ČR, která byla zrušena k 31. 8. 1995.
Posláním České energetické agentury je v současné době zejména příprava a odborné řízení podpor v oblasti úspor energie a vyššího využívání alternativních a druhotných zdrojů energie, rozvoje kombinované výroby elektrické energie a tepla s následným vyhodnocením, dále prezentace a propagace výsledků, zajišťování školení a osvětové činnosti. Další činností je iniciace aktivit všech subjektů výroby a spotřeby, vedoucí k úsporám energie a snižování energetické náročnosti ekonomiky, úsporám energetických surovin a minimalizaci negativních ekologických dopadů při spotřebě a přeměně paliv a energie a dalších záležitostí sloužících k prosazování záměrů státní energetické politiky.

K § 12

Státní energetická inspekce (SEI) je zákonem č. 222/1994 Sb. pověřena výkonem kontroly podnikání v energetických odvětvích, má územní inspektoráty a vybudovaný systém ukládání pokut včetně jejich správy. Kontrolu hospodaření energií prováděla až do roku 1994. Pověřením SEI kontrolou podle tohoto zákona bude v celé energetice pracovat pouze jeden kontrolní orgán. V souvislosti s takto definovanou kontrolní funkcí a novým zákonem o podmínkách podnikání v energetických odvětvích bude předložen samostatný zákon o SEI, upravující její postavení a kontrolní pravomoci.

K § 13

Tento zákon vyjadřuje ochranu zvláštního zájmu ve smyslu § 126 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů, kterou vykonává Ministerstvo průmyslu a obchodu a SEI. Stavební úřady rozhodují o zřízení nových nebo změně dokončených staveb na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, na výrobu elektřiny, na výrobu tepla, na zařízení pro přenos, distribuci a vnitřní rozvod elektřiny
a tepelné energie a u budov v dohodě s MPO nebo SEI.

K § 14

Stanoví se odvod z elektřiny na podporu hospodárného využívání energie a využití jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Odvodem je plošně zatížena elektřina s výjimkou výroby elektřiny pro vlastní potřebu (elektřina pro vlastní potřebu neprochází přes distribuční společnost, která odvod provádí). Důvodem je to, že zpoplatnění elektřiny pro vlastní spotřebu by bylo administrativně velmi náročné. Objem této výroby elektřiny však není příliš významný(cca 10%).
Navrhovaná výše odvodu je 0,01 Kč/kWh. Tato výše odpovídá asi 0,6% % průměrné prodejní ceny elektřiny. Výnos z odvodu elektřiny bude při současné spotřebě 480 mil. Kč .
Odvod musí zatížit konečné spotřebitele elektřiny (tj. konečné zákazníky v dikci zákona o podnikání v energetických odvětvích), nikoliv subjekty, které jej odvádějí. Odvod
je proto výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, což je jednoznačně dáno ustanovením § 24 odst. 2 písmeno p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Odvod je tedy zahrnut do nákladů a tím i do cen elektřiny, t. j. u cen elektřiny, které jsou regulovány formou maximální ceny, provede odpovědný orgán k datu účinnosti tohoto zákona adekvátní zvýšení těchto maximálních cen.
Plátci odvodu jsou subjekty, které dodávají elektřinu konečným, zákazníkům, tj. rozvodné energetické společnosti a.s. a ČEZ a.s. Důvodem je to, že těchto subjektů je jen omezený počet a mají přesnou evidenci o prodeji konečným spotřebitelům. Administrativní zabezpečení spojené s úhradou odvodu bude tedy jednoduché.
Příjemce odvodu bude Státní fond životního prostředí ČR. Finanční prostředky získané zavedením odvodu na podporu úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie budou použity výhradně na všestrannou podporu využití potenciálu úspor energie a obnovitelných zdrojů energie v ČR.
Vzhledem k tomu, že odvod je příjmem státního fondu ČR, postupuje se při jeho správě v souladu se zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (viz § 1 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb.) a správu fondu musí zabezpečovat místně příslušný finanční úřad (§ 1 a § 5 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech ve znění pozdějších předpisů).
Pro stanovení výše poskytované podpory budou nutné v některých případech též údaje, které má k dispozici Energetický regulační úřad. Vzhledem k tomu, že některé z těchto údajů nejsou veřejné, je nutné jejich poskytování ošetřit v zákoně.

K § 15

V tomto ustanovení jsou uvedeny termíny, do nichž musí být splněny některé povinnosti, dané zákonem.
Při rozhodování o právech a povinnostech osob se postupuje podle správního řádu. Ministerstvo vydá potřebné vyhlášky.

K § 16

Je uvedena novela zákona č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí,
ve znění zákona č. 334/1992 Sb.

K § 17

Je uvedena předpokládaná účinnost.



V Praze dne 5. ledna 2000



předseda vlády

ministr průmyslu a obchodu

ministr životního prostředí