Energetická politika

(schválená usnesením vlády České republiky ze dne 12. ledna 2000 č. 50)

Státní energetická politika je základní dokument vyjadřující cíle v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje včetně ochrany životního prostředí. Státní energetickou politiku zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu jako otevřený dokument, s výhledem na 15 až 20 let a předkládá ji ke schválení vládě. Naplňování státní energetické politiky je tímto ministerstvem vyhodnocováno v minimálně dvouletých intervalech, o výsledcích vyhodnocení informuje vládu a navrhuje případné změny.

Za hlavní strategické cíle státní energetické politiky je nutno považovat stanovení základní koncepce dlouhodobého rozvoje energetického průmyslu a stanovení nezbytného legislativního a ekonomického prostředí, které by motivovalo výrobce a distributory energie k ekologicky šetrnému chování. Ve spotřebitelské oblasti k dlouhodobým strategickým cílům státní energetické politiky patří snížení energetické a surovinové náročnosti celého národního hospodářství na úroveň vyspělých průmyslových států. Tohoto cíle by mělo být dosaženo zejména podporou nových výrobních technologií s minimální energetickou a surovinovou náročností s maximálním zhodnocením použité energie a surovin národní prací. V terciální sféře by mělo být dosaženo snížení energetické náročnosti především podporou programů, vedoucích k úsporám energie a vyššímu využívání alternativních energetických a surovinových zdrojů při zásobování obyvatelstva energií.

Energetika tvoří páteř národního hospodářství - její efektivní fungování je předpokladem úspěšného rozvoje a růstu kvality životní úrovně společnosti v každé zemi. Zodpovědnost státu, zejména za tvorbu relativně stabilního prostředí pro rozvoj sektoru energetiky a jeho relevantních mezinárodních vazeb, je proto nezastupitelná.

Energetická politika je úzce provázána s hospodářskou a surovinovou politikou (gesce Ministerstvo průmyslu a obchodu, dále MPO) a respektuje Státní politiku životního prostředí (gesce Ministerstvo životního prostředí, dále MŽP). Vychází z dlouhodobých záměrů vlády na zajištění trvale udržitelného rozvoje České republiky, který je významně podmíněn spolehlivými a bezpečnými dodávkami energie, ekonomicky optimálním a ekologicky šetrným přístupem k příslušným nositelům energie a k její spotřebě. Konkrétními opatřeními a záměry reaguje i na současnou hospodářskou situaci a obsahuje záměry na její překonání.

Energetická politika je založena na shodných pilířích jako energetická politika Evropské unie (dále EU), to znamená, že zdůrazňuje požadavky na zajištění:

• cílů ochrany životního prostředí a respektování zásad udržitelného rozvoje,
• bezpečnosti dodávek energie,
• podpory konkurenční schopnosti ekonomiky.

V tomto rámci jsou dále respektovány tyto základní záměry:

• zajištění účelného a ekonomicky výhodného využití domácích prvotních energetických zdrojů (umožňujících omezit závislost na dovozu paliv a energie), včetně zachování přiměřené míry národního zacházení s domácími energetickými zdroji a příslušnou energetickou infrastrukturou,
• vymezení závazků veřejné služby, resp. ve všeobecném ekonomickém zájmu,
• dosažení souladu mezi ekonomickým a sociálním rozvojem a ochranou životního prostředí České republiky, jejích regionů a lokalit,
• postupné zajištění společných cílů a záměrů EU, včetně aplikace legislativy speciálně určené pro sektor energetiky,
• rozšíření svobody rozhodování konečných zákazníků o způsobu či výběru zdrojů dodávek paliv a energie a energetických služeb,
• vytvoření průhledných a relativně stabilních věcných a legislativních podmínek pro efektivní řízení podnikatelských procesů subjekty, které zajišťují dodávky paliv a energie a příslušné energetické služby.

V Návrhu energetické politiky MPO je respektována řada odborných připomínek, včetně sociálních aspektů, které byly projednány a získaly podporu Ministerstva práce a sociálních věcí a příslušných odborových a profesních svazů.

V roce 1992 byla přijata vládou ČR Energetická politika České republiky, z níž byly naplněny zejména tyto cíle:

• v roce 1996 byla ratifikována Dohoda k energetické chartě (ČR se stala členskou zemí OECD),
• jako základ energetické legislativy byl přijat zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci,
• byla zrušena cenová regulace pevných paliv (v roce 1994) a cen kapalných paliv (v roce 1997), v roce 1998 byly zrušeny dotace k cenám tepla dodávaného obyvatelstvu z centralizovaných zdrojů,
• v roce 1996 byl uveden do provozu ropovod Ingolstadt - Kralupy, Litvínov a tím byly vytvořeny předpoklady pro diverzifikaci dovozu ropy,
• v roce 1997 vstoupil v platnost zákon č. 18/1997 Sb., (atomový zákon), který upravuje všechny náležitosti provozu jaderných elektráren, nakládání a skladování radioaktivních odpadů a hospodaření s vyhořelým palivem,
• v roce 1997 byl uzavřen kontrakt na dovoz zemního plynu z Norska a v roce 1998 byl uzavřen obdobný kontrakt s Ruskou federací,
• elektrizační soustava ČR byla synchronně připojena v rámci soustavy CENTREL (ČR, SR, PR, MR) k západoevropskému systému Unie pro spolupráci tranzitérů elektřiny (UCTE),
• podstatně se snížil podíl spotřeby uhlí, především jeho užití v konečné spotřebě, kde bylo nahrazováno zejména zemním plynem a v domácnostech i elektřinou,
• uhelné elektrárny, s jejichž dlouhodobým provozem se počítá, byly do konce roku 1998 odsířeny a denitrifikovány a jejich provoz odpovídá zpřísněným limitům emisí dle zákona č. 309/1991 Sb., na ochranu ovzduší; spolu s výrazným snížením emisí škodlivin byl významně omezen negativní vliv energetiky na životní prostředí,
• Česká republika byla v říjnu 1999 vyzvána k členství v Mezinárodní energetické agentuře při OECD,
• v roce 1999 vstoupil v platnost zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy) a s tím související usnesení vlády č. 159/1999 o skladování nouzových strategických zásob ropy a ropných produktů státních hmotných rezerv na území některých členských států Evropské unie.

Česká energetika má z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti dodávek v evropském kontextu poměrně dobré postavení, i když se zatím nepodařilo vytvořit zcela transparentní a dlouhodobě stabilní podmínky pro podnikání v tomto sektoru ekonomiky tak, aby byly porovnatelné se situací v členských státech EU.

Z původních základních zásad a přístupů k energetice však nebyly naplněny zejména následující cíle a zásady:

• nebyl dopracován legislativní rámec energetického hospodářství především pro oblast regulace v energetice a konečné spotřeby energie,
• daňová politika v oblasti cen energetických komodit a služeb je v současné době směrována jinak, než se původně předpokládalo (zvýšení sazby daně z přidané hodnoty z 5 % na 22 %, s výjimkou dodávek tepla); původním předpokladem bylo postupné sjednocení sazeb DPH na průměrnou úroveň EU,
• nedošlo dosud k plné nápravě a vyrovnání cen energie a přestavbě tarifních struktur, ani k úpravě odpisových sazeb a valorizaci odpisových základů pro energetická zařízení (prostou obnovu energetických zařízení nelze plně financovat z odpisů a přiměřeného zisku), křížově dotovány zůstávají ceny elektřiny a zemního plynu pro obyvatelstvo,
• nepodařilo se dosáhnout obratu v přístupu podnikatelských subjektů i obyvatelstva k možným úsporám energie a využití obnovitelných zdrojů energie.

Energetická náročnost tvorby hrubého domácího produktu (HDP) je v České republice ve srovnání s vyspělými státy stále relativně vysoká. Energetická náročnost, vyjádřená jako spotřeba primárních energetických zdrojů na jednotku hrubého domácího produktu (při použití přepočtu paritou kupní síly), je v ČR 2,3 krát vyšší než hodnota zemí EU, ale ve srovnání s maximální hodnotou v rámci EU je rozdíl jen 4 % (Portugalsko). Srovnání energetické náročnosti ČR a zemí střední a východní Evropy však vychází pro ČR příznivěji (Slovensko má energetickou náročnost vyšší, Polsko téměř stejnou, Maďarsko mírně nižší).

Hlavní příčinou vysoké energetické náročnosti ČR ve srovnání s vyspělými zeměmi EU je výrazně nižší souhrnná hospodářská produktivita. Další příčinou je struktura primárních energetických zdrojů a konečné spotřeby s vyšším podílem tuhých paliv (na druhé straně však tato struktura snižuje dovozní závislost a omezuje růst pasivního salda obchodní bilance státu). Dalším důvodem vyšší energetické náročnosti je historická struktura průmyslové výroby, ve které je vysoký podíl energeticky náročných odvětví (hutní výroba, průmysl stavebních hmot apod.). Prosazení racionálního využívání energie a zvýšení energetické účinnosti (zejména při užití energie) bude záviset především na odstranění deformované nákladové složky ceny energie úpravou odpisových sazeb, valorizací odpisových základů pro energetická zařízení, na nápravě cenové úrovně a tarifní struktury energetických komodit a služeb i na možnostech podnikatelských subjektů i domácností efektivně financovat opatření, vedoucí ke snižovaní nároků na energii. V neposlední řadě se také jedná o racionalizaci nákladů v zájmu zvýšení konkurenceschopnosti s energetickými společnostmi zemí EU.

V souvislosti s programem revitalizace českého průmyslu, připraveným MPO a zaměřeným na obnovení dynamiky rozvoje národního hospodářství, lze předpokládat, že dojde k zesílení stávajícího trendu snižování energetické a elektroenergetické náročnosti tvorby hrubého domácího produktu. V souladu s celosvětovým trendem i vlivem civilizačního procesu se očekává postupné zvyšování podílu spotřeby elektřiny a plynu na konečné spotřebě energie.

Současné problémy energetiky, které je potřebné dořešit v zájmu dosažení stability energetického sektoru ČR a vytvoření podmínek pro vstup ČR do EU, jsou zejména:

• dokončení procesu nápravy cenové úrovně a tarifní struktury energetických komodit a služeb, včetně úpravy odpisových sazeb a valorizace odpisových základů pro energetická zařízení pro účely tvorby cen,
• efektivní privatizace státních podílů v klíčových energetických společnostech, při zachování přiměřené míry vlivu státu na zacházení s energetickými zdroji a příslušnou energetickou infrastrukturou s kombinováním vlastnických práv a legislativních nástrojů,
• stanovení jasného regulačního rámce pro jednotlivá energetická odvětví, včetně definování a legislativního zakotvení závazků, které mohou být uloženy podnikatelským subjektům činným v energetice ve veřejném a všeobecně ekonomickém zájmu (např. spolehlivost a bezpečnost dodávek, nediskriminační podmínky dodávek, standardy kvality výrobků a služeb, využívání obnovitelných zdrojů, ochrana životního prostředí apod.),
• umožnění vzniku konkurence v oblasti výroby a dodávek energie, s postupným otevíráním možnosti volby dodavatele pro jednotlivé skupiny odběratelů ve vazbě na vývoj v EU a v kandidátských zemích, při současném respektování stavu a vývoje obchodní bilance státu,
• vytvoření funkčního, nediskriminačního, průhledného a motivujícího systému podpory úspor energie, využívání obnovitelných zdrojů energie a kombinované výroby elektřiny a tepla,
• podpora únosné těžby domácích energetických nerostných surovin s přihlédnutím na sociální aspekty a udržení zaměstnanosti v těžebních regionech, na schopnost zahlazovat následky těžby a s ohledem na pravidla Evropské unie o státní pomoci,
• vytvoření předpokladů pro uplatnění účinných a “čistých” uhelných technologií, splňujících zásady ochrany životního prostředí a ekonomické konkurenceschopnosti s tím, že další rozvoj jaderné energetiky bude sledován jako jedna z možných variant rozvoje energetické koncepce ČR, zejména ve vazbě na dostupnost ostatních primárních energetických zdrojů v ČR.

Ceny energie pro domácnosti se již téměř vyrovnaly cenám pro ostatní odběratele. Průměrné ceny elektřiny pro domácnosti již představují cca 90 % ceny pro ostatní odběratele (podnikatelskou sféru). Cena zemního plynu pro domácnosti se již v průměru vyrovnala s cenou pro ostatní odběratele.

Nyní je potřebné provést přiřazení odpovídajících nákladů včetně zisku jednotlivým napěťovým a tlakovým úrovním na které jsou koneční odběratelé připojeni. Na základě této analýzy bude zkonstruována nová tarifní soustava pro jednotlivé kategorie odběratelů zahrnující i odpovídající rentabilitu provozních aktiv jednotlivých podnikatelských subjektů v oblasti výroby (dovozu) a distribuce elektřiny a plynu.

Pro racionální fungování trhu s elektřinou a zemním plynem je nezbytné co nejrychleji odstranit dotace k cenám pro obyvatelstvo (sociálně únosným způsobem) a spojit proces nápravy cen s tvorbou nových tarifních soustav.

Energetické firmy jsou dnes nuceny, vzhledem k tomu, že mají většinu hmotného investičního majetku pořízenu za historické ceny (ceny platné před rokem 1990), financovat obnovu zařízení i nové investice pouze ze zisku, popřípadě půjčkami a emisí obligací. To je způsobeno tím, že úroveň odpisů nepokrývá ani prostou reprodukci energetických firem.

Tento problém je zmiňován v souvislosti s nápravou cenové a tarifní struktury energetických komodit, neboť bez uváděné valorizace odpisových základů pro energetická zařízení pro účely tvorby cen a regulace není možné uvést tuto problematiku do souladu s praxí členských zemí Evropské unie v této oblasti.

• Postup při privatizaci státních podílů v klíčových energetických společnostech při zachování vlivu státu

Pro informaci je v příloze č. 3 uveden přehled účasti státu na veřejných službách v některých zemích.

Vzhledem k vývoji zavádění trhu s elektřinou a plynem ve světě i v Evropě (včetně závazného práva ES) se doporučuje zavést konkurenční model trhu s elektřinou a plynem v ČR. To bude vyžadovat, obdobně jako ve většině členských zemí EU, přechodné období, které je nezbytné k plné aplikaci příslušných směrnic EU a k zavedení konkrétních opatření, umožňujících plné využití konkurenčních výhod české ekonomiky.

Zvolený model trhu s elektřinou a zemním plynem bude dohodnutým konsensem státní správy, příslušných podnikatelských subjektů a spotřebitelských organizací.

Volba jiného modelu trhu pro Českou republiku než je tomu v okolních členských zemích EU (Německo, Rakousko) by zřejmě i zkomplikovala přípravu vstupu České republiky do EU. I na úrovni podnikatelských subjektů v elektroenergetice dnes existuje jednoznačný konsensus o přípravě výše zmíněného modelu trhu v České republice. Pro plynárenství je cílovým stavem pro s.p. Transgas sjednaný TPA a pro distribuční společnosti regulovaný TPA.

Předpokládané transformační náklady budou zcela jednoznačnou záležitostí podnikatelských subjektů, jejichž primárním zájmem bude co nejvíce se uplatnit na tuzemském trhu a postupně i na jednotném vnitřním trhu EU.

• Vytvoření funkčního, nediskriminačního, průhledného a motivujícího systému podpory možných úspor energie, využívání obnovitelných zdrojů energie a kombinované výroby elektřiny a tepla

Program úspor energie je potřebné významně podporovat podle možností státního rozpočtu, s využitím podpory od Světové banky, případně i z jiných zdrojů (programy EU, odvody z cen energie pro konečné zákazníky).

Obnovitelné zdroje nemohou být v horizontu této energetické politiky zásadním zdrojem energie, ale jejich využití bude významným regionálním a lokálním přínosem. Jde zejména o uplatnění biomasy (sláma, seno, lesní odpad) a o rozvoj fytoenergetiky tam, kde jsou únosné dopravní náklady. Také je možno využít dnes neobdělávané plochy pro rychle rostoucí energetické plodiny. I nadále je nutno věnovat pozornost malým vodním elektrárnám, které mohou mít značný význam v jednotlivých lokalitách. Určitý potenciál je také ve výstavbě větrných elektráren v oblastech s rychlostí větru nad 5m.s^-1. Solární systémy, jejichž použití je v našich podmínkách omezeno relativně kratším slunečním osvitem a horšími klimatickými podmínkami, se mohou prosazovat pouze omezeně. Dále přichází v úvahu i geotermální energie jako zdroj pro využití tepelných čerpadel.

Cílem je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů z dnešních cca 1,5% na cca 3 až 6 % k roku 2010 a cca 4 až 8 % k roku 2020. Podle výpočtu České energetické agentury, odvozeného z vyhodnocení již realizovaných projektů, by si zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na hodnotu 6 % (včetně podpory úspor energie) do roku 2010 vyžádalo cca 242 mld. Kč investic a cca 42,5 mld. Kč podpor. Akcelerace tohoto vývoje je podmíněna podstatně vyššími finančními prostředky než dosud poskytovanými. Jedná se nejen o účelové dotace, ale i o jiné mimorozpočtové zdroje, které do této oblasti budou poskytovány (např. prostředky PHARE apod.).

Koordinaci těchto prostředků a kompatibilitu postupů, s obdobnými postupy zemí EU, uplatňovaných při poskytování podpor do této oblasti, zajišťuje Česká energetická agentura, společně se Státním fondem životního prostředí.

Plné využití hypotetického potenciálu možných energetických úspor ve výši 30% (podle odhadu Ministerstva životního prostředí) by předpokládalo vynaložení prostředků ve výši 1250 mld. Kč (podle výpočtu České energetické agentury).

V oblasti obnovitelných zdrojů budou využity konkrétní zkušenosti z výzkumných pracovišť v resortu zemědělství (využití části výměry zemědělské půdy pro získáváni biomasy, dále i zbytků plodin jako slámy apod.). Obdobně budou čerpány zkušenosti ostatních resortů.

• Podpora únosné těžby domácích energetických nerostných surovin (orientace na tuzemské zdroje se sociálními aspekty a udržení zaměstnanosti v těžebních regionech)

Pro oblast těžby uhlí je nutné zabezpečit důslednou ochranu zásob energetických zdrojů pro očekávané využití ve vzdálenější budoucnosti.

Hnědé uhlí - je nezbytné respektovat územní ekologické limity těžby hnědého uhlí.

Rozčlenění zásob určených k odpisu podle platných usnesení vlády č. 331/1991, č. 444/1991 a č. 490/1991 o územních ekologických limitech těžby hnědého uhlí uvádí následující tabulka:

Usnesení vlády byla naplněna a zásoby odepsány na lomu Libouš, lomu Chabařovice a v Sokolovském revíru, a to v celkovém objemu 578 mil. tun. Dobývací prostory byly po odpisu zásob redukovány podle závazných linií. Chráněná ložisková území zůstala nezměněna. Nutno konstatovat, že usnesení vlády č. 444/1991 v případě dobývacích prostorů lomu ČSA nebylo zcela naplněno. Zásoby kvalitního a málo sirnatého hnědého uhlí v tomto dobývacím prostoru zatím nebyly odepsány. Posouzení současného stavu na lomu ČSA z hlediska horního práva (podle materiálu Českého báňského úřadu z února 1999) lze shrnout tak, že podmínkou povolení další hornické činnosti je vyřešení střetů zájmů s vlastníky nemovitostí, s obcemi, popř. i s orgány, jimž přísluší ochrana veřejných zájmů (při umožnění dalšího postupu lomu ČSA se jedná o zpřístupnění minimálně 750 mil. tun zásob nejkvalitnějšího hnědého uhlí s výhřevností nad 17,5 MJ.kg^-1 ). Z hlediska energetické politiky státu platí výše uvedený návrh řešení, tj. územní ekologické limity těžby budou respektovány.

Disponibilní zásoby hnědého uhlí při respektování územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí a při dále uváděných ročních těžbách by mohly být vyčerpány do roku 2040.

Jen pro orientaci se dále uvádí, že z hlediska využití zásob hnědého uhlí a lignitu, které má ČR v současné době k dispozici, lze zajistit zdroje pevných paliv do roku 2060, avšak při korekci územních ekologických limitů těžby (lomu ČSA, lomu Bílina a otvírce rezervních nových ložisek). O územní korekci limitů by však mělo být rozhodnuto nejpozději do roku 2002. Pokud nebude o těchto omezeních v uvedeném termínu rozhodnuto, budou tyto zásoby buď pro těžbu zcela ztraceny, nebo vzniknou báňské podmínky, které zhorší ekonomiku těžby do té míry, že neumožní jejich rentabilní vytěžení.

Předčasná likvidace nerentabilních lokalit (Dolu Kohinoor a lomů Ležáky, Medard a Marie) v roce 2000 neovlivní zdroje tuhých paliv pro energetiku.

Černé uhlí - dotěžení otevřených a neotevřených zásob na dosud činných dolech (s předpokladem jejich postupné likvidace) je časově omezeno. OKD, a. s., a ČMD, a. s. má k dispozici zásoby na jednotlivých těžebních lokalitách tak, že roční těžba bude postupně klesat od roku 2000 z objemu cca 14 mil. tun do roku 2025 na objem cca 2 mil. tun. Na dolech OKD, a. s. bude objem těžené suroviny z důvodu nedostatku zásob klesat progresivněji z objemu cca 10,7 mil. tun v roce 2000 na objem 0 tun v roce 2025. Na dolech ČMD, a. s., bude pokles těžby z objemu z cca 3,3 mil. tun v roce 2000 na objem cca 2 mil. tun v roce 2025.

Pokud budou požadavky trhu s černým uhlím zachovány na úrovni roku 2015 (cca 10 mil. tun ročně), i po tomto roce neexistuje v České republice jiná možnost než po etapě legislativní přípravy (od roku cca 2005) z hlediska horního zákona a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, připravit k těžbě náhradní lokalitu. Ekonomická výhodnost a ekologická únosnost tohoto kroku bude posouzena, v návaznosti na úroveň spotřeby černého uhlí v daném období, po roce 2005.

V návaznosti na předcházející návrh řešení - při respektování územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí a neotevření Dolu Frenštát (příp. jiné lokality) - lze předpokládat disponibilní těžbu uhlí v následující výši:

Reálný pokles těžby uhlí se může vzhledem k hodnotám dosahovaným v letech 1998 a 1999 pohybovat pod úrovní uváděných hodnot, které vycházejí z rámcového scénáře rozvoje energetického hospodářství do roku 2030.

• Jaderná energetika

Případná výstavba nového jaderného zdroje po roce 2015 musí být akceptovatelná veřejností i konkurenceschopná.

Pro informaci je v příloze č. 2 uveden podíl jaderné energetiky ve struktuře instalovaného výkonu a v bilanci elektřiny elektrizační soustavy ČR, v porovnání se SRN, Francií, Švédskem a Belgií.

Současné řešení konce palivového cyklu bylo rozhodnuto v roce 1995, zahrnuje skladování vyhořelého paliva a jeho uložení v hlubinném úložišti. Podle této koncepce mělo být palivo skladováno maximálně 50 let. Zároveň probíhá v ČR i výzkum jiných postupů likvidace radioizotopů obsažených ve vyhořelém palivu (tzv. transmutace). Ve smyslu atomového zákona č.18/1997 Sb., byla v roce 1997 založena Správa úložišť radioaktivních odpadů, která je odpovědná za přípravu, výstavbu a provoz úložišť tohoto typu. Finanční prostředky na tyto činnosti jsou odváděny původci, tzn. v tomto případě ČEZ, a.s., na jaderný účet. V současné době Správa úložišť radioaktivních odpadů připravuje novou koncepci nakládání s radioaktivním odpadem v ČR, která bude v roce 2000 posouzena ve smyslu § 14 zákona č. 244/1992 Sb.

Základní úpravu vztahů mezi ČR a EU představuje mezinárodní smlouva (tzv. Evropská dohoda, ED), zakládající přidružení mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy, která nabyla právní platnost od 1. února 1995. Evropská dohoda obsahuje přímo závazek ČR zajistit během desetiletého období postupné sbližování práva ČR s právem ES. Vláda ČR rozpracovala plnění Evropské dohody formou řady usnesení, která ustanovují organizační rámec přípravy vstupu ČR do EU a určují klíčové termíny jednotlivých etap přípravy na vstup ČR do EU. Dne 31.3.1998 byly zahájeny rozhovory o členství ČR v EU a gestorem prací za oblast energetiky bylo vládou stanoveno MPO.

Právní úprava energetiky v Evropských společenstvích směřuje k podpoře tří hlavních principů: podpoře konkurenceschopnosti, bezpečnému zajištění spolehlivých energetických dodávek a ochraně životního prostředí. Zcela identické jsou i základní principy energetické politiky ČR. Základním nástrojem pro dosažení výše uvedených cílů EU je dokončení tzv. vnitřního trhu, jako nejvyššího stupně liberalizace a integrace mezi členskými státy EU.

V rámci první fáze předvstupních jednání (tzv. screening legislativy) Evropská komise předala ČR výčet klíčových předpisů všech Evropských společenství (Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství, Euratom) upravujících energetiku a podala vysvětlení hlavních cílů EU v energetické oblasti. Zdůraznila zejména, že na systém právních předpisů tzv. sekundární legislativy (nařízení, směrnice a rozhodnutí) nelze pohlížet pouze jako na soubor právních závazků, protože ve skutečnosti představují soubor nástrojů sloužících k dosažení výše uvedených cílů EU. ČR v průběhu screeningu energetiky potvrdila svůj závazek převzít acquis (právo Evropských společenství) před vstupem do EU s výjimkou tří oblastí, ve kterých požádala o přechodné období (časovou prodlevu se zaváděním směrnic 68/414/EHS, 96/92/ES a 98/30/ES). Jedná se o pozdější dosažení požadované úrovně povinných zásob ropy a ropných produktů (odklad do r. 2005) a pozdější otevření trhu s elektřinou a plynem (odklad do r. 2005 resp. 2008). Zástupci EU potvrdili, že rozumí požadovanému rozsahu přechodných období. Prosazovat nezbytnost těchto požadavků bude v rámci tzv. negociací speciálně vytvořený negociační tým pod vedením vládou pověřeného náměstka ministra zahraničních věcí.

I v dalších oblastech energetiky znamená závazek ke sbližování právních předpisů ČR s právem ES dle článku č. 69 Evropské dohody řadu změn vůči stávajícímu znění právní úpravy v ČR. Jedná se zejména o následující oblasti, řešené v EU systémem několika specifických a navzájem se doplňujících či vzájemně provázaných předpisů:

• vytvoření a udržování nouzových zásob ropy a ropných produktů včetně pravidel na jejich použití,
• vytvoření transparentních a nediskriminačních podmínek pro podnikání v energetice s přesně definovaným stupněm zvýhodňování domácích subjektů,
• postupná liberalizace energetických trhů v síťových odvětvích (elektřina, plyn) včetně umožnění přístupu třetích stran do energetických sítí,
• závazné postupy upravující získávání a poskytování informací, které jsou podmínkou pro fungování tzv. vnitřního trhu EU, zejména informace o dovozu/vývozu energie, o cenách a zdanění energetických komodit,
• úprava práv a povinností výrobců a spotřebitelů energie ovlivňující efektivní hospodaření s energií s podporou využívání takových zdrojů energie, které jsou šetrné vůči životnímu prostředí, zejména obnovitelných zdrojů energie a kombinované výroby elektřiny a tepla,
• trvalé dosahování jaderné a radiační bezpečnosti chápané v EU jako zajištění ochrany zdraví obyvatel EU,
• možnost většího zapojení českých organizací do stávajících energetických programů EU (Phare, SAVE, JOULE-THERMIE, ALTENER, SYNERGY apod.) a předstrukturálních a strukturálních programů pro asociované země (ISPA, LSIF).

Největší finanční dopad na státní rozpočet bude mít postupné dosažení a udržování předepsané výše povinných nouzových zásob ropy a ropných produktů. Vytvoření a udržování nouzových zásob ropy a vybraných ropných produktů financované státem si vyžádá v letech 2000 až 2005 (do 1.11.2005) celkové náklady ve výši cca 6,5 mld. Kč. Roční náklady na pořizování zásob jsou Správou státních hmotných rezerv (SSHR) v cenové úrovni listopadu 1999 odhadovány na výši více než 0,9 mld. Kč. Celkový obnos na navýšení nouzových zásob na potřebných 90 dní průměrné spotřeby roku předcházejícího činí přes 5,65 mld. Kč. Konečná částka na ochraňování těchto zásob po dobu jejich navyšování činí dle propočtů SSHR 0,86 mld. Kč. Celkové náklady na pořízení a ochraňování nouzových zásob ropy a ropných produktů se tedy předpokládají ve výši cca 6,5 mld. Kč na období 6 let. Výdaje na udržování těchto zásob od roku 2006 se odhadují na cca 246 mil. Kč ročně.

Nová výstavba náhradních skladovacích kapacit za nádrže, jimž skončí či skončila technická životnost, si vyžádá ročně náklady ve výši 100 až 200 mil. Kč, které budou hrazeny z rozpočtové kapitoly SSHR, dotované ze státního rozpočtu. Vybudování nových skladovacích kapacit na ropu a ropné produkty, u nichž se předpokládá financování podnikatelskou sférou, si vyžádá dle odborného odhadu celkové náklady cca 2,25 mld. Kč. Případná pomoc EU při přípravě a realizaci výstavby skladovacích kapacit pro nouzové zásoby by byla velkým pozitivem pro ČR .

Dále nejzásadnější změny jsou vyvolávány celou skupinou předpisů ES, jejichž cílem je postupné vytvoření vnitřního trhu (směrnice o cenové transparentnosti a poskytování cenových informací, směrnice o pravidlech vnitřního trhu s elektřinou i plynem, směrnice o nediskriminačním přístupu k energetickým zdrojům, pravidla pro poskytování státní pomoci způsobem nenarušujícím hospodářskou soutěž). Konkrétní opatření k zajištění souladu práva Evropských společenství s právním řádem ČR v oblasti energetiky jsou rozpracována v jednotlivých kapitolách energetické politiky.

Evropská dohoda obsahuje v čl. 79 oboustranný závazek spolupracovat ve vymezených oblastech, které zahrnují mj. formování a plánování energetické politiky na centrální i regionální úrovni. Vlastní spolupráce probíhá pravidelně zejména v rámci Výboru Rady přidružení a příslušného Podvýboru pro energetiku.

V souladu s požadavkem EU vypracovala ČR Národní program přípravy České republiky na členství v Evropské unii, který byl schválen usnesením vlády České republiky č. 163/98, aktualizován usnesením vlády č. 474/99 a předán Evropské komisi při zahájení rozhovorů o členství. Národní program bude pravidelně, nejméně každý rok, aktualizován a doplněn, přičemž budou zapracovány pravidelné Hodnotící zprávy Evropské komise a priority vytyčené v Partnerství pro vstup. Současně bude zajištěn soulad Národního programu s Hospodářskou strategií vlády pro vstup do EU. Součástí Národního programu je harmonogram plnění jednotlivých legislativních a s nimi souvisejících kroků při implementaci energetické právní úpravy v ES. Poskytování finančních prostředků z Evropské unie je podmíněno dosažením souladu Národního programu s prioritami EU.

Dne 12. listopadu 1999 byla kapitola 14 Energetika na společném jednání zástupců EU a ČR otevřena k vlastním předvstupním negociacím.

ČR bude také plnit své závazky v rámci Energetické charty vyplývající zejména z ratifikované Dohody k energetické chartě a bude se účastňovat i prací na připravované dohodě o tranzitu energie.

V říjnu 1999 byla ČR vyzvána k členství v Mezinárodní energetické agentuře při OECD. Toto je výsledek několikaletého procesu, když po tuto dobu ČR spolupracovala na aktivitách IEA jako kandidátská země.

Legislativní rámec pro oblast energetiky bude dopracován tak, aby byl v souladu nejen s potřebami české ekonomiky, ale i se závěry předvstupních jednání s EU zejména v těchto oblastech:

• organizace trhu s energií a pravidel podnikání v energetice,
• efektivní využití energetických zdrojů,
• regulace v energetickém sektoru,
• řešení útlumových programů těžby uhlí a uranu při respektování dotěžitelnosti zásob, rentability a ekologických aspektů, včetně řešení sociálních návazností těchto programů.

Základ legislativního rámce pro oblast energetiky bude tvořit nový energetický zákon upravující zejména:

• postavení, práva a odpovědnosti nezávislého regulačního orgánu pro energetiku,
• vytváření transparentních a nediskriminačních ekonomických podmínek a technicko-provozních pravidel pro podnikání v energetice, ve shodě s existující a připravovanou legislativou ES. S uplatněním energetické daně se uvažuje pouze v případě, že bude zavedena ve všech členských státech EU příslušnou směrnicí ES,
• rozsah, způsob a postup regulace v těchto odvětvích ze strany státu, včetně stanovení harmonogramu postupu zavádění hospodářské soutěže v sektoru elektroenergetiky a plynárenství; legislativní zakotvení orgánů a organizací nutných pro zajištění spolehlivého a efektivního fungování energetických systémů (bez ohledu na zvolený model trhu, který zabezpečí přístup k sítím) a zásobování elektřinou a zemním plynem i během přechodného období,
• podpora vytváření dalších legislativních ekonomických a technických podmínek pro zapojení české energetiky do jednotného vnitřního trhu Evropské unie (implementace technických norem a další sekundární legislativy unie),
• zásadní řešení podnikatelského prostředí v oblasti teplárenství, včetně stanovení způsobu regulace na regionální úrovni a příslušné cenové politiky - podpora centralizovaného zásobování teplem, zejména z kombinované výroby elektřiny a tepla.

Další základní právní norma, zákon o hospodaření energií, bude v souladu s legislativou ES upravovat způsoby a nástroje pro dosažení cílů v úsporách energie, využívání možných obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla, a taktéž bude nově definovat Národní programy úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů. Tímto zákonem bude upraven postup zpracování územní energetické koncepce, s cílem optimálního využívání regionálních energetických zdrojů.

Legislativní rámec harmonogramu zásadních cílů energetické politiky zahrnuje:

• nový energetický zákon (gesce MPO, MŽP),
• zákon o hospodaření energií (gesce MPO, MŽP),
• zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy nabyl účinnosti od 1.11.1999.

Celý tento soubor zákonů musí být s ohledem na “předvstupní” jednání s EU v platnosti nejpozději v období 2000-2001, aby bylo možné v dostatečném předstihu připravit energetický sektor na podmínky vnitřního trhu EU. Nový energetický zákon i zákon o hospodaření energií bude připraven do konce roku 1999, jako základní předpoklad pro aplikaci legislativy ES.

Ochrana životního prostředí byla v rámci energetiky dosud převážně orientována na následnou likvidaci vznikajících ekologických škod. Jednalo se zejména o extrémně vysoké emise znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší. Postupným odsiřováním, denitrifikací a odprášením uhelných elektráren došlo k radikálnímu snížení exhalací, především oxidu siřičitého a prachu. V roce 1998 byly oproti roku 1990 exhalace oxidu siřičitého nižší o 60 % a prachu o 80 %. Tyto výsledky jsou velmi dobré. V současné době splňují energetické zdroje limity zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší.

Ve snaze zmírnit změny globálního klimatu Země byla v roce 1992 přijata Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, k níž ČR přistoupila v roce 1993. V prosinci 1997 byl k úmluvě přijat Protokol, ve kterém se ČR přiřadila k zemím, jež sníží celkové emise skleníkových plynů o 8% do období 2008 - 2012 v porovnání s úrovní roku 1990. Redukce se týká všech skleníkových plynů, vyjádřených ve formě tzv. agregovaných bilancí emisí oxidu uhličitého. V tabulce je uveden vývoj emise skleníkových plynů (oxidu uhličitého v agregované formě) v ČR v období 1990 - 1997:

Sestaveno podle údajů ČHMÚ

Pokud by byl výkon jaderných elektráren (jaderné elektrárny Temelín a jaderné elektrárny Dukovany) nahrazen stejným výkonem v klasických elektrárnách, došlo by v České republice k celkovému zvýšení emisí oxidu uhličitého o 17 %.

Z inventury emisí skleníkových plynů provedené Českým hydrometeorologickým ústavem vyplývá, že absolutní velikost těchto emisí z energetiky v období 1990 - 1997 poklesla v míře, obdobné vývoji celkových emisí. Energetika bude souběžně plnit veškeré mezinárodní závazky, týkající se ochrany prostředí.

Cílem je změnit v budoucnu přístup k ekologii tak, aby dopady činnosti energetického průmyslu na životní prostředí byly dále minimalizovány.

Priorita státu v oblasti životního prostředí bude proto směrována na reálné, ekonomicky obhajitelné využívání nejlepších dostupných technologií, úspory spotřeby energie, snižování energetické náročnosti výroby, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, snižování energetické spotřeby výrobků a důsledné dodržování ekologické legislativy. To je také v plném souladu s prioritami Pátého akčního programu EU pro životní prostředí (především půjde o energetické standardy, energetické štítkování spotřebičů, energetické audity a postupné uplatnění obchodu s emisními povoleními).

Ochrana životního prostředí a podpora úsporných technologií je oblastí, kde se stát nevzdá přímého vlivu na energetiku. V zájmu ochrany životního prostředí a podpory vývoje nových způsobů získávání energie bude vláda ve vymezených případech ovlivňovat strukturu primárních zdrojů ve prospěch obnovitelných zdrojů. Rovněž v zájmu co nejefektivnějšího využívání energie bude také usilovat o rychlejší rozšíření energeticky efektivních technologií, spotřebičů a způsobů vytápění. Legislativní opatření musí v každém okamžiku vycházet z podmínky kompatibility s legislativou a praxí zemí Evropské unie.

7. Konkretizace cílů energetické politiky a harmonogram jejich plnění

Konkretizace cílů energetické politiky a harmonogram jejich plnění je uveden v následujícím tabulkovém přehledu.

Hlavní cíle energetické politiky

Cíl	Termín
Uplatnění úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie - realizace Státního programu úspor podle usnesení vlády č. 480/1998 (po přijetí zákona o hospodaření energií dle příslušných národních programů)	trvalý úkol
Program privatizace energetického sektoru - obecné principy privatizace státních podílů a vlastní realizační program (s výjimkou přenosových sítí) ve spolupráci s MF a FNM (gesce MF)	2000
Dokončení legislativních změn v energetice dle Plánu legislativních prací vlády (schváleného usnesením vlády) s tím, že bude dosaženo kompatibility s legislativou Evropské unie Legislativní rámec bude připraven takto: a) nový energetický zákon - předpokládaný termín nabytí účinnosti b) zákon o státní energetické inspekci c) zákon o hospodaření energií  - předpokládaný termín nabytí účinnosti	2002   1/2001 1/2001 10/2000
Základní strategie cenové a daňové politiky pro energetický sektor Náprava cen elektřiny a plynu a úprava odpisových základů a valorizace odpisových základů pro energetická zařízení pro účely tvorby cen	2001 2002
Harmonogram postupného otevírání trhu s elektřinou a zemním plynem, rozhodnutí o jednotlivých krocích - řešeno v energetickém zákoně	2002 - 2008
Časový plán a realizace změn ekonomické a energetické statistiky, včetně potřebných úprav zákona o statistice podle požadavků Evropské unie (Statistický úřad Evropských společenství - EUROSTAT) a OECD (Mezinárodní energetická agentura - IEA)	2000
Zahájení činnosti nezávislého regulačního orgánu pro energetická odvětví	1/2001

 

Elektroenergetika

Krátkodobé a střednědobé cíle:

Cíl	Termín
Vypracovat novou tarifní soustavu, založenou na principu marginálních nákladů (mezních nákladů) výroby, přenosu a distribuce elektřiny (včetně plateb za systémové služby a použití sítí) a to - návrh nového ceníku včetně tarifních podmínek pro velkoodběratele z hladin   velmi vysokého a vysokého napětí, - návrh nového ceníku včetně cenového průkazu a tarifních podmínek   maloodběratelů (domácnosti, podnikatelé) z hladiny nízkého napětí, termín nabytí platnosti (postupně během roku 2000)	1/2000
Postupně aplikovat Směrnici Evropského parlamentu a Evropské rady č. 96/92/EC o obecných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou s tím, že doporučovaný model trhu s elektřinou je model regulovaného přístupu třetích stran k sítím (reg. TPA) V přechodném období se orientovat na průkazné zajištění dodávky elektřiny ze zdrojů s výkonem 50 MW a vyšším na bázi minimálních proměnných nákladů; dovozy elektřiny realizovat pouze v případě indikované nerovnováhy výkonové bilance elektrizační soustavy ČR	2000-2003
Zajistit prostřednictvím zástupců státu v řídících orgánech ČEZ, a.s., účinnou kontrolu postupu dostavby jaderné elektrárny Temelín, dodržení termínů zavezení reaktorů jaderným palivem 1. blok 2. blok a nepřekročení souhrnného rozpočtu ve výši 98,6 mld. Kč	9/2000 12/2001
Zabezpečit modernizaci a zvyšování bezpečnosti jaderné elektrárny Dukovany (JEDU - 4 x 440 MW) a to - zvýšení úrovně jaderné bezpečnosti - rekonstrukce - získání licence pro provoz elektrárny do roku 2025 - zajištění ekonomické konkurenceschopnosti elektrárny na deregulovaném trhu	2000 - 2009
Navrhnout a realizovat opatření na uplatnění případných přebytků výkonů v ČR v letech 2000 až 2006 s tím, že bude po celé časové období dosaženo zvýšení vývozů elektrické energie	2000 -2006
Připravit novou koncepci nakládání s radioaktivním odpadem v ČR a zajistit její posouzení ve smyslu § 14 zákona č. 244/1992 Sb. (gesce Správa úložišť radioaktivních odpadů)	2000
Připravit a schválit principy privatizace distribučních společností (ve spolupráci s MF a FNM - gesce MF)	2/2000
Připravit a schválit program privatizace ČEZ, a.s., s omezením vlivu na vývoj cen elektřiny pro konečné spotřebitele (ve spolupráci s MF a FNM - gesce MF)	2/2000

V příloze č. 3 je pro informaci tabulka, uvádějící přehled účasti státu ve veřejných službách v průmyslově vyspělých zemích.

Dlouhodobé cíle:

Cíl	Termín
Podporovat vznik konkurence všude tam, kde je to technicky možné, hospodárné a strategicky výhodné	trvalý úkol
Zajistit spolehlivé zásobování energií za ceny na co nejnižší možné úrovni při pokrytí nákladů na výrobu, přenos a distribuci	trvalý úkol
Zvyšováním energetické efektivnosti národního hospodářství a podporou využití obnovitelných zdrojů energie trvale snižovat nepříznivé vlivy výroby a spotřeby energie na životní prostředí a zároveň tak přispívat ke snížení závislosti České republiky na dovozu energetických zdrojů	trvalý úkol

 

Plynárenství

Krátkodobé a střednědobé cíle:

Cíl	Termín
Předložit návrh nové koncepce tarifů plynu s podstatně širší kategorizaci odběratelů a zahrnutím mechanismů vlivu změn dovozních cen na ceny pro konečné spotřebitele, termín nabytí platnosti	1/2000
Za účelem zabezpečení plynulého a spolehlivého zásobování odběratelů zemním plynem v průběhu celého roku vytvořit ucelený systém technických prostředků a ekonomických nástrojů (tarifní cenový systém), umožňujících ovlivňování a efektivní krytí odběrového diagramu	2000
Posoudit předpokládaný budoucí růst potřeby zemního plynu v České republice s tím, že podíl zemního plynu by neměl překročit úroveň 25 % na primárních energetických zdrojích, s cílem zamezení neúměrné závislosti na dovozu	2000
Připravit a schválit principy privatizace distribučních společností s minimalizací dopadů na konečné spotřebitele energie, včetně transformace s.p. Transgas na akciovou společnost vlastněnou státem (ve spolupráci s MF a FNM - gesce MF)	2/2000

Dlouhodobé cíle:

Cíl	Termín
Preferovat úsporná a racionalizační opatření na straně spotřeby před zajišťováním nových dovozů zemního plynu a vytvářet pro to legislativní a ekonomické podmínky	trvalý úkol
Při využívání plynu k výrobě elektrické energie preferovat jeho použití v lokálních zdrojích s uplatněním kombinované výroby tepla a elektřiny a optimálním využitím primárního zdroje	trvalý úkol
Z hlediska organizace vnitřního trhu s plynem dosáhnout technických podmínek a úrovně konkurenčního prostředí kompatibilního s požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady č. 98/30/EC s tím, že cílovým stavem je model sjednaného přístupu třetích stran k sítím pro s.p. Transgas a reg. TPA pro distribuční společnosti	2008

 

Uhelné hornictví

Krátkodobé a střednědobé cíle:

Cíl	Termín
Zajistit postup útlumu a likvidace dolů uhelného hornictví ve smyslu usnesení vlády ČR č. 912/1999 k postupu útlumu uhelného a rudného hornictví od roku 2000	2000
Připravit nástupnické organizace, která budou zaměřeny zejména na sanační práce a budou státem pověřeny řešením sociálních a ekologických potřeb vyplývajících z nároků, vzniklých jako následek činnosti již zaniklých dolů	2000
Připravit další privatizaci těžebních uhelných společností, a to ve vztahu k účasti státu při útlumu a odstraňování důsledků důlní činnosti a k trvalým závazkům státu vůči nárokům pracovníků odvětví V rámci přípravy privatizace podílu Fondu národního majetku v uhelných společnostech definovat zájmy, které chce stát při privatizaci důlních společností preferovat. Při přípravě privatizace vzít v úvahu problémy v těch akciových společností, kde stát nemá, nebo ztratil rozhodující vliv. V OKD, a.s. budou přitom hledány možnosti organizačního uspořádání (případného rozdělení) s vypracováním komplexního dokumentu, který tento záměr posoudí a vyhodnotí z různých hledisek	2000
Problematika restrukturalizace uhelného průmyslu bude dořešena v intencích postupů používaných ve státech EU s tím, že bude přihlédnuto i k možnostem, které pro státy EU vyplývají z Rozhodnutí Evropské unie č. 3632 ze dne 28. 12. 1993, kterým se stanovují pravidla pro státní podporu v uhelném průmyslu pro období do 23. 7. 2002	2002
V období dokončování restrukturalizace a privatizace využívat pro podporu domácího trhu s černým uhlím a udržení jeho rovných podmínek možností antidumpingového zákona a k regulaci dovozu černého uhlí do ČR využívat licenčních nástrojů	trvalý úkol

Dlouhodobé cíle:

Cíl	Termín
Zajištění ochrany významných zdrojů hnědého a černého uhlí pro další případné užití	trvalý úkol
Stát bude vytvářet podmínky pro dlouhodobé uplatnění tuzemského uhlí při výrobě elektřiny a tepla, a podporovat tuzemskou konkurenceschopnou těžbu, s respektováním omezení vyplývajících z ochrany životního prostředí a s perspektivou ekologického využívání uhlí novými čistými technologiemi	po roce 2000

Uranové hornictví

Krátkodobé a střednědobé cíle:

Cíl	Termín
Realizovat hlubinnou těžbu uranu v poslední lokalitě Dolní Rožínka v souladu s usnesením vlády č. 750/1999	2001
Na základě rozhodnutí o pokračování rozvoje jaderné energetiky v ČR periodicky zpracovávat základní strategii zabezpečení jaderné energetiky palivem	2000
Stanovit harmonogram čerpání uranového koncentrátu ze Státních hmotných rezerv a uvolnit jej pro energetiku	2001

Dlouhodobé cíle:

Cíl	Termín
Zajištění ochrany významných zdrojů uranových rud pro další případné užití	2004
Přeměnit s. p. Diamo na inženýrskou organizaci, zaměřenou zejména na sanační práce po dokončení útlumu	2004
Pokračovat v sanaci chemické těžby ve Stráži pod Ralskem s vyváděním kontaminantů z podzemí a jejich následným zpracováním (produkce uranu a dalších kontaminantů bude pouze jedním z produktů sanace s netržní cenou jako výnos z likvidace)	do roku 2030

Zásobování ropou a ropnými produkty

Krátkodobé a střednědobé cíle:

Cíl	Termín
Posoudit možnosti širšího uplatnění ropných produktů v energetice a vytvořit pro to legislativní i daňové podmínky, s cílem rozšířit na trhu nabídku konkurenceschopných a ekologicky výhodných energetických zdrojů, zejména pokud jde o topné oleje	2002
Připravit privatizaci společností rafinérského průmyslu takto:     Čepro, a.s. - ponechat 100 % státní majetkový podíl   MERO ČR, a.s. - ponechat 100 % státní majetkový podíl   Unipetrol, a.s. - předložit návrh na privatizaci společností holdingu a to      - doprivatizace dceřiných společností holdingu       - doprivatizace Unipetrolu	2000 2000

Dlouhodobé cíle:

Cíl	Termín
Vytvořit podmínky pro trvalé udržování a obměnu 90 -ti denní zásoby ropy a ropných produktů, včetně způsobu financování této zásoby	trvalý úkol
Podporovat zapojení České republiky do mezinárodních struktur, zajišťujících minimalizaci rizik spojených s dodávkou ropy v dlouhodobé perspektivě	trvalý úkol

Zásobování teplem a kombinovaná výroba elektřiny a tepla

Krátkodobé a střednědobé cíle:

Cíl	Termín
Podporovat ekonomicky efektivní rozvoj (dotačními a daňovými nástroji) kogeneračních jednotek na výrobu tepla a elektřiny, s cílem co nejlepšího energetického využití primárních zdrojů	trvalý úkol
Vytvářet legislativní prostředí pro spolupráci výrobců tepla a elektřiny s regionálními distribučními společnostmi, dodávajícími elektřinu a zemní plyn	2000
Postupně iniciovat vytvoření efektivního způsobu regulace systémů centralizovaného zásobování teplem na regionální úrovni	2000

 

Dlouhodobé cíle:

Cíl	Termín
Na regionální úrovni vytvářet podmínky pro využití všech existujících konkurenceschopných zdrojů energie pro výrobu tepla, včetně obnovitelných zdrojů energie, s cílem dosažení maximálně možné soběstačnosti zdrojů tepla v příslušném regionu	trvalý úkol
Podporovat vznik regionálních energetických soustav v souladu s územně plánovací dokumentací, zejména v oblasti zásobování teplem	trvalý úkol

 

8. Rámcový scénář rozvoje energetického hospodářství České republiky

Pro potřeby energetické politiky byla zpracována prognóza vybraných makroekonomických ukazatelů, které byly podkladem pro formulování scénářů hospodářského a sociálního rozvoje České republiky. Prognóza spotřeby energie předpokládá obnovení koupěschopné poptávky jak v průmyslu, tak i u obyvatelstva. Podle dostupnosti tuzemských a dovážených zdrojů energie byly zformulovány dvě základní varianty.

Všechny údaje za jednotlivé scénáře jsou k dispozici na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Zde je uveden pouze scénář, který je v souladu se střednědobou hospodářskou politikou Ministerstva průmyslu a obchodu. Tento scénář je považován za nejpravděpodobnější a to i z hlediska přípravy vstupu do EU.

Z ekonomických a ekologických důvodů byl vybrán scénář reálného ekonomického růstu s respektováním územních ekologických limitů těžby uhlí. Tento scénář a jeho základní parametry je také v souladu se střednědobou hospodářskou politikou MPO.

V rámci tohoto scénáře pokračuje provoz jaderné elektrárny Dukovany bez omezení v celém časovém horizontu, neboť v současné době se připravují investiční opatření k modernizaci a provozu do roku 2025 (realizovaná po roce 2000). Oba bloky jaderné elektrárny Temelín budou postupně uvedeny do provozu, se zahájením zkušebního provozu prvního bloku v roce 2001 a druhého bloku v roce 2002. Vzhledem k postupnému najíždění obou bloků se v prvních letech provozu očekává nižší využití jejich instalovaného výkonu.

 

Kromě již dokončené výstavby se předpokládá postupné uvedení do provozu řady dalších teplárenských bloků s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Vedle těchto velkých zdrojů se budují menší kogenerační zdroje ve veřejné i závodní energetice. Přírůstek instalovaného výkonu v těchto zdrojích k roku 2000 bude až 1000 MW a další mírný růst výkonu nezávislých výrobců a v závodní energetice se očekává i po roce 2000. Úbytek disponibilních zdrojů elektrické energie bude nahrazen v nových zdrojích, částečně již na dovážená paliva (s přihlédnutím k obchodní bilanci státu), avšak s maximálním užitím domácích primárních zdrojů.

Všechny stávající a nově budované elektrárny a teplárny jsou, resp. budou vybaveny technologiemi na ochranu životního prostředí, dle požadavků současně platné legislativy. Nepředpokládá se nová výstavba vodní elektrárny velkého výkonu, a to s ohledem na stupeň využití potenciálu vodních zdrojů ČR.

Vyšší uplatnění obnovitelných energetických zdrojů bude stimulováno národními programy úspor energie a využití obnovitelných zdrojů. Nabídka zdrojů zahrnuje jak dosud běžně používané zdroje, především malé vodní elektrárny, tak širokou škálu dalších zdrojů (využití biomasy, větrné energie, tepelných čerpadel, příp. geotermální energie a solární energie). Rovněž budou výrazným způsobem podporovány úspory energie.

Systémová výroba elektřiny bude založena na jaderné energetice, na dotěžení zásob uhlí, na využití plynu v kogeneračních jednotkách, na existující výrobě vodních elektráren a na podpoře vyššího využití obnovitelných zdrojů.

Omezená dostupnost tuzemských zdrojů uhlí neumožní, aby všechny stávající elektrárny byly provozovány i po ukončení životnosti jejich odsiřovacích jednotek. Pouze část stávajících kapacit klasických uhelných elektráren bude možno opětovně v období let 2008-2020 retrofitovat, tj. prodloužit jejich životnost o dalších cca 15 let (do roku 2030 až 2035). Ve scénáři se neuvažuje s uvolněním části zásob uhlí vázaných ekologickými limity těžby, a proto se nepředpokládá ani výstavba nových velkých elektrárenských bloků, využívajících tuzemského uhlí.

Z uvedených skutečností vyplývá, že pro výstavbu nových zdrojů po roce 2015 (2020) lze uvažovat pouze jiné primární zdroje než je tuzemské uhlí. Mohlo by se jednat i o jaderné bloky s pružně regulovatelným výkonem, za předpokladu jejich ekonomické výhodnosti a celospolečenské akceptovatelnosti. Jaderné bloky budou pracovat v základním zatížení, jako stabilizační prvek elektrizační soustavy.

 

 

Rostoucí požadavky na dovoz energie vyvolají potřebu budování dodatečných kapacit pro přepravu, skladování a přenos (zejména posílení kapacit přenosu elektřiny se sousedními státy). Obchod s energií bude přímo závislý na potřebách, na ekonomice a na vyrovnanosti obchodní bilance státu.

Vývoz tuhých paliv není obecně limitován. Uvažuje se s pokračováním vývozu hnědého uhlí, podle disponibility, až do roku 2010, po tomto roce se s vývozem neuvažuje. Obdobně se uvažuje i s vývozem černého koksovatelného a energetického uhlí a koksu podle disponibilních zdrojů v celém období až do roku 2010 (v období po roce 2010 se s tímto vývozem neuvažuje). U ostatních druhů tuhých paliv není vývoz uvažován. Vývoz kapalných paliv a plynných paliv není limitován (u plynných paliv se jedná pouze o tranzit). Vývoz elektrické energie není limitován.

Závěr je věnován vztahu hospodářské strategie a energetické politiky. Grafické znázornění hierarchické posloupnosti vrcholového rozhodování a záměrů ve směru k prováděcím politikám a jejich nástrojům je uvedeno v příloze č. 1. V Programovém prohlášení vlády ČR je jako jeden z hlavních cílů deklarován “vstup do Evropské unie”. Nejen tento cíl vyžaduje určitou “základní politicko - ekonomickou strategii ČR” (I - strategie), s níž musí být v souladu “Národní program pro vstup do EU”. V další hierarchické rovině (II - politika) se nachází rozpracování základní státní orientace podle jednotlivých sektorů hospodářského, společenského, kulturního a politického života demokratické společnosti. V této úrovni je obsažena oblast hospodářské politiky, která obsahuje systémově s ní i provázaný segment energetické politiky (přitom energetika tvoří páteř národního hospodářství). Politika musí vycházet z odpovídající sociální dimenze. Třetí, spodní patro (III - implementace) obsahuje nástroje k realizaci politik, tj. soustavu provázaných či jednotlivých nástrojů. Politika zaměřená na připojení k EU proto musí obsahovat hierarchicky strukturované soubory cílů a nástrojů v jejich logickém pořadí a s příslušnými prioritami.

 

 

Příloha 1

Hospodářská strategie a energetická politika

 

I Strategie

II Politika

III Implementace

 

Příloha 2

Podíl jaderné energetiky ve struktuře instalovaného výkonu a v bilanci elektrické energie elektrizační soustavy ČR, v porovnání se SRN, Francií, Švédskem a Belgií

Instalované výkony (v GW)

Skutečnost v roce 1996	ČR	SRN	Francie	Švédsko	Belgie
Instalovaný výkon celkem	14,94	114,07	109,45	33,76	14,86
z toho jaderné elektrárny	1,76	22,91	59,97	10,06	5,69
% podílu jaderné energetiky	11,8	20,1	54,8	29,8	38,3

Výroba elektrické energie (v TWh)

Skutečnost v roce 1996	ČR	SRN	Francie	Švédsko	Belgie
Výroba elektřiny celkem	64,26	550,64	508,07	139,59	75,19
z toho v jaderných elektrárnách	12,85	160,02	397,34	73,27	43,34
% podílu jaderné energetiky	20,0	29,1	78,2	52,5	57,6

Zdroj informace: IEA statistic 1997

 

Příloha 3

Přehled účasti státu na veřejných službách v průmyslově vyspělých zemích

Angažovanost státu

Vlastnictví zařízení l = více než 75% ve vlastnictví státu u = mezi 25% a 75% ve vlastnictví státu ¡ = méně než 25% ve vlastnictví státu Pošty Železnice Telekom Elektřina Plyn Voda

Austrálie l l l l u l

Velká Británie l l ¡ u ¡ ¡

Kanada l u u l ¡ l

Francie l l l l l u

Německo l l l ¡ ¡ u

Holandsko u l u l u l

Itálie   l l l l l l

Japonsko l u ¡ ¡ ¡ l

Španělsko l l ¡ u u l

Švédsko l l l u # l

Spojené státy l u ¡ u ¡ ¡

Zdroj: OECD - Centrum pro studium regulovaných odvětví, 1997 # malé dodávky od největších elektrárenských společností