1. Na Ministerstvu průmyslu a obchodu bylo na počátku roku 2000 zpracováno srovnání pozice české ekonomiky s Evropskou unií. Pro komparaci byly zvoleny zejména sousední členské země EU (SRN, Rakousko), země s přibližně stejným počtem obyvatel (Belgie) a s nižší ekonomickou výkonností (Portugalsko a Řecko), kterým by se Česká republika měla co nejdříve vyrovnat.

Tento dokument byl nyní zaktualizován na základě dostupných údajů o hlavních makroekonomických indikátorech a doplněn o vývoj jednotkových mzdových nákladů a také produktivity práce ve zpracovatelském průmyslu.

2. Tradičním indikátorem pro srovnání celkové ekonomické úrovně jednotlivých zemí je hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v paritě kupní síly (Purchasing Power Parity - PPP). V České republice dosáhl tento indikátor v roce 1999 výše 13 163 USD, což bylo 59 % úrovně průměru zemí Evropské unie (zatímco v roce 1996 to bylo 65 %). Vzhledem k očekávanému pomalejšímu růstu české ekonomiky v roce 2000 ve srovnání s průměrem EU se mezera ve výkonnosti v tomto roce dále zvýraznila.

(v %, PPP, průměr EU = 100)

Pramen: Eurostat, OECD Main Economic Indicators

Nejméně rozvinuté země EU Portugalsko a Řecko v roce 1999 dosáhly 73 %, resp. 66 % průměru EU, výrazně vyšší byl produkt vytvořený na 1 obyvatele ve vyspělých ekonomikách srovnatelných s Českou republikou v počtu obyvatel (Rakousko 111 % a Belgie 110 % průměru EU).

3. Dosažení ekonomické úrovně zemí EU představuje pro Českou republiku dlouhodobý úkol. Rychlost, kterou se česká ekonomika bude přibližovat tomuto cíli, bude odvislá zejména od předstihu růstu hrubého domácího produktu ve srovnání se zeměmi EU. Tento předpoklad však byl dosud naplněn pouze v roce 1995, kdy růst české ekonomiky dosáhl svého vrcholu v období transformace (meziročně o 5,9 %) a částečně v roce 1996, který však společně se zpomalením hospodářského vývoje předznamenal narůstající disproporce ve vnější a vnitřní makroekonomické rovnováze.

Počínaje rokem 1997 se propast v ekonomické úrovni ČR a zemí EU začala znovu prohlubovat jako důsledek hospodářské recese tuzemské ekonomiky. Ani hospodářské oživení zaznamenané v roce 2000 (očekávaný růst o 2,6 %) ještě nepovede k zastavení této tendence, protože v EU se očekává vyšší dynamika růstu (3,4 %).

(stálé ceny, meziroční změna v %)

Pramen: European Economy, Autumn 2000 Forecast for 2000-2002, ČR – ČSÚ, rok 2000 odhad MPO

Země EU zaznamenaly od hospodářské recese v roce 1993 nepřetržitý růst, i když se nevyhnuly obdobím nižší ekonomické aktivity. Zatímco zpomalení vývoje v polovině dekády (v roce 1996 růst v EU o 1,8 %) bylo vyvoláno poklesem domácí poptávky, hlavním faktorem, který poznamenal hospodářství EU ve druhé polovině roku 1998 a na počátku roku 1999 byly následky finančních krizí v různých světových regionech. Po růstu o 2,5 % v roce 1999 došlo v roce 2000 k jeho další akceleraci na odhadovaných 3,4 %.

4. Rozdíly v průběhu hospodářského cyklu české ekonomiky a zemí EU v roce 1999 dokládá přírůstková analýza výdajů na HDP. V české ekonomice, která překonávala delší a hlubší recesi, byla domácí efektivní poptávka stále výrazně stlačena po restriktivních opatřeních přijatých k obnovení makroekonomické rovnováhy v předchozích dvou letech (s negativním příspěvkem do HDP ve výši 1,1 procentního bodu). Na druhé straně přijetí ozdravných opatření a růst exportních trhů ve druhé polovině roku 1999 vedly ke zlepšení vztahů k zahraničí (příspěvek vnějšího sektoru k HDP činil 0,2 bodu), které částečně kompenzovalo negativní vývoj ekonomiky (HDP poklesl meziročně o 0,8 %). Vývoj zásob byl v zásadě neutrální (příspěvek k růstu HDP činil 0,1 bodu).

(v %, rok 1999)

Pramen: European Economy, Autumn 2000 Forecast for 2000-2002, ČR - propočty MPO z údajů ČSÚ

Naproti tomu růst v EU o 2,5 % byl tažen silnou domácí poptávkou (její příspěvek k růstu HDP činil 3,2 bodu), která se stala v roce 1999 hlavním faktorem růstu ve všech sledovaných zemích EU. Zhoršené mezinárodní prostředí z přelomu let 1998 a 1999 však ovlivnilo celoroční výsledky zahraničního obchodu v řadě zemí a zpomalilo jejich hospodářský růst (za EU celkem činil negativní příspěvek zahraničního obchodu 0,6 bodu, z toho nejvíce v Portugalsku 2,1 bodu). Vliv zásob na hospodářský růst byl stejně jako v ČR prakticky neutrální.

5. Vývoj hrubého domácího produktu byl zejména v prvních letech transformace české ekonomiky doprovázen výraznými změnami v jeho odvětvové struktuře. Zatímco v roce 1990 byl největší podíl produktu vytvořen v průmyslu (společně se stavebnictvím činil 53,2 %), v dalším období rostl zejména význam služeb, takže současná struktura produktu se již více blíží stabilizovaným tržním ekonomikám. V roce 1999 byl hrubý domácí produkt více než z poloviny vytvářen v sektoru služeb (53,6 %), podíl průmyslu a stavebnictví činil 40,1 % a zemědělství 5,3 %.

(podíl v %, rok 1998)

Pramen: OECD, Main Economic Indicators, ČR - ČSÚ

Poznámky: 

• x/ aritmetický průměr
• xx/ údaje za záp. Německo

Ve srovnání s Českou republikou vykazují země EU stále vyšší podíl odvětví služeb na tvorbě HDP (68,2 %), nižší podíl průmyslu a stavebnictví (28,7 %) a s výjimkou Řecka a Irska i zemědělství (3,1 %).

6. Pro zdravý vývoj ekonomiky je žádoucí, aby růst produktivity práce byl rychlejší než růst mezd. Indikátorem, který poměřuje tyto charakteristiky, jsou reálné jednotkové mzdové náklady.

V České republice byl vývoj reálných jednotkových mzdových nákladů od roku 1993 nepříznivý. Jejich rychlý vývoj do roku 1997 přispěl k narůstáním vnitřních nerovnováh. Teprve po přijetí ozdravných opatření došlo v roce 1998 k poklesu reálných jednotkových mzdových nákladů na základě změny tendence ve prospěch předstihu růstu produktivity před růstem mezd. Obnovený růst těchto nákladů v roce 1999 byl měl být přerušen v roce 2000, kdy oživení ekonomiky bylo doprovázeno pokračujícím růstem produktivity práce a umírněných mzdovým vývojem.

(v %, rok 1993=100)

Pramen: European Ecoonomy No 70, 2000, ČR - ČSÚ

V zemích EU probíhal vývoj reálných jednotkových mzdových nákladů ve zcela jiných dimenzích. Jejich mírný pokles v letech 1993-1999 byl v posledním roce tohoto období přerušen v souvislosti se zpomalením růstu produktivity práce. V jednotlivých zemích však byl vývoj diferencovaný, např. v Řecku reálné jednotkové mzdové náklady ve sledovaném období mírně vzrostly.

7. Důležitým ukazatelem výkonnosti ekonomiky je úroveň a vývoj produktivity práce ve zpracovatelském průmyslu. V rámci ČR se jeho produkty podílejí 96 % na celkovém vývozu, přičemž přímé vývozy tvoří 45 % výkonů tohoto agregátu (údaj za 1.-3. čtvrtletí 2000). Přestože mezinárodní srovnání úrovně produktivity práce naráží na řadu problémů (metodické, organizační, cenové, kursové), lze si udělat hrubou představu o jejích rozdílech na základě dostupných dat mezinárodních organizací (i když nejsou někdy zcela srovnatelné).

Úroveň produktivity práce zpracovatelského průmyslu ČR (měřené objemem účetní přidané hodnoty na zaměstnance v běžných cenách), dosáhla v roce 1999 přes 20 % průměru EU při přepočtu nominálním kurzem, přitom asi 16 % úrovně SRN a asi 55 % úrovně Portugalska. V paritě kupní síly (PPP) tato úroveň přesahuje 50 % průměru EU. Tento propočet však musí být dále korigován o užití výroby a služeb nesouvisejícími přímo se zpracovatelským průmyslem, u kterých jsou tyto relace výrazně odchylné od průměru PPP za HDP. Jde zejména o služby jako nájemné, léčebná péče, vzdělání apod. Po započtení těchto vlivů by se úroveň produktivity pohybovala v rozmezí cca 35 – 45 % průměru EU.

( tis. ECU, EUR)

Pramen: Eurostat, ČSÚ

Dynamika růstu produktivity práce z přidané hodnoty v běžných cenách zpracovatelského průmyslu ČR a průměru za EU byla značně rozdílná. V ČR činil její růst v letech 1994 – 1999 více než 70 %, zatímco průměr EU se zvýšil o necelých 16 %. Příčinou tohoto rozdílu v dynamice je zejména vyšší transformační cenový růst v ČR, ale také organizační změny, restrukturalizační změny a snižování přezaměstnanosti, sílící vliv podniků pod zahraniční kontrolou s novými technologiemi, znalostmi a organizací práce atd.

Podniky pod zahraniční kontrolou ve srovnání s průměrem za zpracovatelský průmysl ČR dosáhly v roce 1999 o 51 % vyšší úrovně produktivity práce z přidané hodnoty, přitom v odvětví gumárenství a plastických hmot a automobilovém průmyslu to bylo více než 100 %. V samotném odvětví gumárenské výroby a plastických hmot měly podniky pod zahraniční kontrolou vyšší produktivitu práce o 75 % ve srovnání s průměrem za toto odvětví (při svém 45 % podílu na zaměstnanosti a 66 % na přidané hodnotě) , v automobilovém průmyslu to bylo o 28 % ( při 68 % podílu na zaměstnanosti a 84 % na přidané hodnotě).

8. Nedávná recese české ekonomiky přispěla také k rostoucí napjatosti na trhu práce. Do roku 1997 se Česká republika řadila k zemím s nízkou nezaměstnaností (kolem 3 %), mj. také v důsledku udržované přezaměstnanosti, která byla odrazem nedůsledné restrukturalizace v některých odvětvích a podnicích. Pokles výkonnosti ekonomiky a finanční nedostatečnost v řadě podniků vedly v dalším období k zesílení tlaků na uvolňování nadbytečných pracovníků, takže míra nezaměstnanosti – po vyčerpání předchozích jednorázových faktorů - převýšila její průměrnou úroveň v zemích EU.

Svého vrcholu dosáhla míra nezaměstnanosti v lednu 2000 (9,8 %), v dalším období následoval její pokles (až na 8,5 % v listopadu) v souvislosti s ekonomickým oživením, přílivem zahraničních investic a aktivní politikou zaměstnanosti. Její mírné zvýšení v prosinci 2000 (na 8,8 %) bylo důsledkem sezónních vlivů (průměrná míra nezaměstnanosti za rok 2000 dosáhla 9,0 %). Situaci na trhu práce komplikuje prohlubování rozdílu v nezaměstnanosti mezi jednotlivými regiony a nárůst skupiny dlouhodobě nezaměstnaných osob.

Míra nezaměstnanosti

(v %, odhad průměru roku 2000)

Pramen: European Economy, Autumn 2000 Forecast for 2000-2002, ČR - MPSV

V zemích EU se podařilo snížit míru nezaměstnanosti z 10,6 % v roce 1997 až na očekávanou úroveň 8,4 % v roce 2000. Odhaduje se, že v roce 2000 bylo vytvořeno asi 2,6 milionu nových pracovních míst, což umožnilo akceleraci růstu zaměstnanosti meziročně o 1,6 %. Byl to nejlepší výsledek od roku 1990 a očekává se, že tvorba pracovních míst zůstane, i přes určité zpomalení, silná i v nejbližší době.

Úroveň míry nezaměstnanosti v členských zemích EU je však značně diferencovaná. V roce 2000 jen tři členské země zaznamenaly dvoucifernou míru nezaměstnanosti (Španělsko, Řecko a Itálie), zatímco v osmi zemích tato míra nedosáhla 7 %.

9. Dalším indikátorem, který významně ovlivňuje ekonomický vývoj, je inflace. Počínaje rokem 1994 se míra inflace v České republice po řadu let prakticky stabilizovala na úrovni 10 %. K prudkému zpomalení inflace došlo v roce 1999 (na 2,5 %), kdy, vedle restriktivního makroekonomického rámce, bylo zpomalení cenového vývoje ovlivněno kumulací některých protiinflačních faktorů dočasného charakteru (zhruba do poloviny roku 1999), zejména prudkým poklesem cen dovážených surovin a příznivým vývojem cen potravin.

V roce 2000 inflace mírně vzrostla (na 3,9 %) vlivem úprav regulovaných cen a růstu dovozních cen zejména ropy a dalších surovin, zatímco poptávkově inflační tlaky se výrazněji neprojevily.

(v %)

Pramen: European Economy, Autumn 2000 Forecast for 2000-2002, ČR - ČSÚ

V zemích EU-15 inflace postupně klesala, v roce 1993 činil růst spotřebitelských cen 3,4 % a v roce 1999 pouze 1,2 %. Výrazného pokroku v cenovém vývoji bylo dosaženo také v méně rozvinutých zemích EU, které ještě před několika lety vykazovaly podstatně vyšší hodnoty (např. Řecko snížilo inflaci ze 14,4 % v roce 1993 na 2,1 % v roce 1999). Ve vyspělých ekonomikách byl růst cen v roce 1999 prakticky zanedbatelný (Rakousko 0,5 %, SRN 0,6 %). Odhad pro rok 2000 překračuje úroveň 2 %, ale protože ke zvýšení došlo vlivem skokového růstu cen surovin na světových trzích, je tento výkyv považován za dočasný jev.

10. Důležitou národohospodářskou oblastí jsou rovněž vztahy k zahraničí, ve kterých česká ekonomika zaznamenala od roku 1997 výrazné zlepšení. Deficit obchodní bilance za rok 1999 dosáhl 65,9 mld. Kč, což bylo výrazně méně než v roce 1997 (148,9 mld. Kč, údaje v metodice roku 1996) a záporné saldo běžného účtu platební bilance kleslo z 6,1 % HDP v roce 1997 na 1,9 % v roce 1999. Tento trend se nepodařilo udržet v roce 2000, což bylo ovlivněno především rychlejším růstem dovozu než vývozu v důsledku zvýšení cen ropy a plynu na světových trzích při současném oslabování kurzu koruny vůči USD. Na růst dovozu působil také masivní příliv přímých zahraničních investic.

(v % z HDP, rok 1999)

Pramen: European Economy, Autumn 2000 Forecast for 2000-2002, ČR – ČNB

V rámci průměru EU byl běžný účet platební bilance v posledních letech stabilizován v mírném přebytku (hlubší deficit vykazovaly zejména méně vyspělé ekonomiky Portugalska a Řecka, v roce 1999 8,5 % resp. 3,2 %). Vlivem nepříznivého vývoje směnné relace se však očekává deficit běžného účtu za rok 2000 ve výši 0,3 % HDP.

11. Přestože v hodnocení makroekonomického vývoje české ekonomiky v roce 2000 převládaly pozitivní tendence, nebyla zatím dosažená obnova růstu dostatečně výrazná, aby zabránila dalšímu prohloubení výkonnostní mezery ve vztahu k EU. Prioritou hospodářské strategie pro další období je proto orientace na posílení konkurenceschopnosti tuzemské produkce k zajištění vyššího udržitelného růstu. Důraz bude kladen na urychlení procesu restrukturalizace a privatizace, pokračování cenové liberalizace a zlepšování právního rámce pro podnikatelskou činnost.

Pouze při naplnění těchto předpokladů lze urychlit hospodářský rozvoj a tak oživit proces přibližování k zemím EU. Srovnání této úrovně však bude dlouhodobou záležitostí. Uvažujeme-li, že by Česká republika dosahovala od roku 2002 cca 5%-ní roční růst (tj. asi 2%-ní předstih před růstem v EU), potřebovala by k dosažení ekonomické úrovně EU –15 zhruba 25 let.