Zákon pro upřednostňování obnovitelných energií
|
|
|
|
Cílem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí umožnit vývoj jiných zdrojů elektrické energie a značně zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na zásobování el. proudem, aby došlo do roku 2010 v souladu s cíli Evropské unie a Spolkové republiky Německo alespoň ke zdvojnásobení podílu obnovitelných energií na celkové spotřebě energie.
(1) Tento zákon reguluje odběr a odměnu za elektrickou energii, která se získává výhradně z vodní síly, větrné síly, solární energie, geotermické energie, plynu z deponií, kalového plynu, důlního plynu nebo z biomasy v oblasti platnosti tohoto zákona nebo v německé výhradní ekonomické zóně, a to přes podniky zásobujícími elektrickou energií, které provozují sítě pro všeobecné zásobování (provozovatelé sítí). Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a bezpečnosti reaktorů se zmocňuje po dohodě se spolkovým ministerstvem pro výživu, zemědělství a lesnictví a spolkovým ministerstvem pro hospodářství a technologii na základě právního nařízení, které si vyžaduje souhlasu Německého spolkového sněmu, k vydání předpisů, které látky a technické postupy u biomasy patří do oblasti použití zákona, a které požadavky na životní prostředí je nutné dodržet.
(2) Nepatří sem elektrická energie
(3) Nová zařízení jsou zařízení, která byla uvedena do provozu po /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/. Reaktivovaná nebo obnovená zařízení platí jako nová zařízení, jestliže bylo zařízení v podstatných dílech obnoveno. Podstatné obnovení je dáno tehdy, jestliže náklady na obnovení činí minimálně 50 procent nákladů na novou investici celého zařízení. Stará zařízení jsou zařízení, která byla uvedena do provozu po /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/.
(1) Provozovatelé sítě jsou povinni připojit zařízení na výrobu proudu podle § 2 na svoji síť, přednostně odebírat celý nabízený proud z těchto zařízení a za odebíraný proud poskytovat odměnu podle § 4 až 8. Tato povinnost se týká provozovatelů sítě, ke kterým má technicky pro příjem vhodná síť nejkratší vzdálenost od stanoviště zařízení. Síť patří jako technicky vhodná také tehdy, jestliže je odběr proudu, aniž by to mělo vliv na přednostní odběr podle věty 1, možný teprve výstavbou sítě, kterou je možné z ekonomického hlediska požadovat, v tomto případě je provozovatel sítě na žádost osoby, která chce dodávat proud povinen, tuto síť neprodleně vybudovat. Pokud je to nutné pro plánování provozovatele sítě a osoby, která chce dodávat proud a pro zjištění vhodnosti, musí se předložit data týkající se sítě a zařízení.
(2) Provozovatel sítě, který má bližší stanoviště, je povinen k odběru a placení odměny za množství energie odebrané od provozovatele sítě podle odstavce 1, a to podle § 4 až 8. Jestliže se neprovozuje v síti provozovatele sítě oprávněného k odběru žádná tuzemská přenosová síť, potom se týká povinnost k odběru a zaplacení odměny podle věty 1 nejbližšího tuzemského provozovatele přenosové sítě.
Za proud z vodních elektráren, za plyn z deponií, důlní plyn a kalový plyn činí odměna minimálně 15 feniků za jednu kilowatthodinu. U zařízení s elektrickým výkonem nad 50 kilowatt toto platí pouze pro část napájeného proudu z příslušného zúčtovacího roku, který odpovídá poměru 500 kilowatt k výkonu zařízení v kilowattech; přitom se vyměřuje výkon podle ročního průměru měřeného středního účinného výkonu v jednotlivých měsících. Cena za ostatní proud činí minimálně 13 feniků za kilowatthodinu.
(1) Za proud z biomasy činí odměna pro zařízení
(2) Minimální odměny podle odstavce 1 se sníží počínaje 1. lednem 2002 ročně pro zařízení nově uvedená do provozu vždy k tomuto datu o jednu setinu procenta; částky se zaokrouhlí na jedno místo za desetinnou čárkou.
(1) Za el. proud z geotermie činí odměna
(1) Za el. proud činí odměna minimálně 17,8 feniků za kilowatthodinu na dobu pěti let počítaje od data uvedení do provozu. Poté činí odměna pro zařízení, která docílila v této době 150 procent vypočteného výnosu referenčního zařízení (referenčního výnosu) podle přílohy k tomuto zákonu, minimálně 12,1 feniků za kilowatthodinu. Pro ostatní zařízení se prodlužuje lhůta sazby 1 o dva měsíce pro každých 0,75 procent referenčního výnosu, o kolik jejich výnos nedosáhne 150 procent referenčního výnosu. Pokud se el. proud vyrábí v zařízeních, která jsou zřízena ve vzdálenosti minimálně tří námořních mílí měřeno ze strany moře ze základní linie sloužící pro vymezení výsostných vod a byla uvedena do provozu do 31. prosince 2006 včetně, činí lhůta věty 1 a časové období věty 2 devět let.
(2) Pro stará zařízení platí jako časové období uvedení do provozu ve smyslu odstavce 1 věty 1 /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/. Pro tato zařízení se snižuje lhůta ve smyslu odstavce 1 věty 1 až 3 o polovinu provozní doby před /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/; běží ovšem v každém případě minimálně čtyři roky počítaje od /dosadit: den vstoupení tohoto zákona v platnost/. Pokud pro taková zařízení nebyl stanoven výkonnostní parametr, může nastoupit na její místo příslušný výpočet provedený na jeho místě na základě konstrukčních podkladů typu zařízení instituce oprávněné podle přílohy.
(3) Minimální odměny podle odstavce 1 budou sníženy počínaje 1. lednem 2002 ročně vždy pro zařízení nově uvedená do provozu od tohoto data vždy o jednu setinu procenta; částky se zaokrouhlí na jedno místo za desetinnou čárkou.
(4) Spolkové ministerstvo hospodářství a technologie se zmocňuje za účelem provedení
odstavce 1 k vydání právního nařízení předpisů ke stanovení referenčního výnosu.
(1) Za el. proud ze solární energie činí odměna minimálně 99 feniků za kilowatthodinu. Minimální odměna se sníží počínaje 1. lednem 2002 ročně pro zařízení uvedená nově do provozu od tohoto data vždy o 5 setin procenta; částka se zaokrouhlí na jedno místo za desetinnou čárkou.
(2) Závazek za zaplacení odměny podle odstavce 1 odpadá pro fotovoltová zařízení, která byla uvedena do provozu po 31. prosinci roku, který následuje po roce, ve kterém dosáhnou fotovoltová zařízení, za která se poskytuje odměna podle tohoto zákona, instalovaný výkon celkem 350 megawatt. Před realizací povinnosti k zaplacení odměny podle odstavce 1 vydá Německý spolkový sněm v rámci tohoto zákona závěrečné ustanovení pro odměňování, které zajistí ekonomické vedení provozu s ohledem na dosaženou degresi nákladů v investiční technice.
(1) Minimální odměna bude placena podle § 4 až 8 pro zařízení nově uvedená do provozu vždy na dobu 20 let bez ohledu na rok uvedení do provozu, pokud se nejedná o zařízení na výrobu el. proudu z vodní síly. Pro zařízení, která byla uvedena do provozu před datem vstoupení tohoto zákona v platnost, platí jako rok uvedení do provozu rok 2000.
(2) Jestliže se provádí vyúčtování el. proudu z několika zařízení přes společné měřící místo, potom je pro výpočet výše rozdílných odměn směrodatným maximální účinný výkon každého jednotlivého zařízení. Pokud se jedná o el. energii z několika zařízení na větrnou sílu, jsou na rozdíl od věty 1 pro výpočet směrodatným kumulované hodnoty těchto zařízení.
(1) Nutné náklady připojení zařízení podle § 3 na technicky a ekonomicky nejpříznivější připojovací bod sítě nese provozovatel zařízení. Provedení připojení musí odpovídat technických požadavkům provozovatele sítě potřebným v dílčím případě a § 16 zákona o energetickém hospodářství z 28. dubna 1998 (BGBl. I str. 730). Provozovatel sítě může nechat provést připojení provozovatelem sítě nebo třetí odborně znalou osobou.
(2) Nutné náklady na výstavbu sítě, které vzniknou pouze v důsledku nově připojovaných zařízení podle § 2. pro všeobecné zásobování k příjmu a dalšímu předávání napájené energie nese provozovatel, u kterého je výstavba nutná. Provozovatel sítě musí předložit podrobné konkrétní potřebné investice s uvedením jejich nákladů. Provozovatelé sítě mohou uplatnit při stanovení odměny za používání sítě podíl nákladů, který na ně připadá.
(3) K vyjasnění sporů bude zřízeno při spolkovém ministerstvu pro hospodářství a technologii vyjasňovací místo, ve kterém se budou podílet zúčastněné strany.
(1) Provozovatelé sítě jsou povinni evidovat rozdílný rozsah energetických množství odebíraných podle § 3 a plateb a tyto mezi sebou vyrovnávat podle ustanovení odstavce 2.
(2) Provozovatele sítí předají do 31. března každého roku energetická množství, která odebrali v předchozím roce podle § 3, a podíl tohoto množství na celkovém množství energie, které odevzdali přímo nebo nepřímo konečným spotřebitelům přes podřízené sítě. Provozovatelé sítí, kteří odebrali větší množství než odpovídá průměrnému podílu, mají oproti ostatním provozovatelům sítě nárok na odběr a odměnu podle § 3 až 8, dokud tyto provozovatelé sítí neodeberou takové množství energie, které odpovídá průměrné hodnotě.
(3) Na očekávaní vyrovnávací množství a odměny se budou platit každý měsíc zálohy.
(4) Podniky zásobující elektrickou energií, které dodávají el. proud konečným spotřebitelům, jsou povinny, odebírat a platit podílem za el. proud jimi odebíraný provozovatelem sítě, který je za ně zpravidla odpovědný podle věty 2. Věta 1 neplatí pro podniky zásobující el. energií, které, v poměru k celkovému jimi dodanému množství el. proudu, dodávají minimálně 50 procent el. proudu ve smyslu § 2 odstavec 1 ve spojení s odstavcem 2. Podíl odebíraný podle věty 1 se vztahuje k množství el. proudu dodávanému příslušným podnikem zásobujícím el. energií a bude určen tak, že každý podnik zásobující el. energií obdrží relativně stejný podíl. Rozsah (podíl) povinného odběru se vyměřuje podle poměru celkem proudu napájeného podle § 3 k proudu celkem dodanému konečným spotřebitelům, od kterého bude odečteno množství proudu, které dodávají podniky zásobující el. energií ve smyslu věty 2. Odměna ve smyslu věty 1 se vypočítá z průměru odměn zaplacených podle § 3 všemi provozovateli sítí za jednu kilowatthodinu v předchozím čtvrtletí. Proud odebíraný podle věty 1 nesmí být spojován s odměnou placenou podle věty 5, pokud se prodává na trhu jako proud ve smyslu § 2 nebo jako s tímto srovnatelný proud.
(5) Každý provozovatel sítě je povinen poskytnout ostatním provozovatelům sítě včas data potřebná pro výpočty podle odstavce 1 a 2. Každý provozovatel sítě může požadovat, aby si ostatní provozovatelé sítí nechaly otestovat své údaje auditorem nebo místopřísežným účetním, který bude stanoven po vzájemné dohodě. Jestliže o tomto nelze docílit dohodu, potom určí auditora nebo místopřísežného účetního prezident příslušného vrchního zemského soudu v sídle provozovatele sítě oprávněného k vyrovnání.
Spolkové ministerstvo pro hospodářství a technologii předá Německému spolkovému sněmu do 30. června každého druhého roku následujícího od data, kdy vstoupil tento zákon v platnost, po dohodě se spolkovým ministerstvem pro životní prostředí, ochranu přírody a bezpečnost reaktorů a dále spolkového ministerstva výživy, zemědělství a lesnictví zprávu o stavu zavádění na trh zařízení na výrobu el. proudu ve smyslu § 2 a jejich vývoje nákladů a dále případně k 1. lednu vždy přespříštího roku přizpůsobení výše odměny podle § 4 až 8 a podle degresních sazeb dle technologického vývoje a vývoje na trhu pro nová zařízení a také na prodloužení období pro výpočet výnosu zařízení na větrnou sílu podle přílohy v závislosti na zkušenostech se zúčtovacím obdobím stanoveným podle tohoto zákona.
|
|
